PÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1965)

Karol Sidon

Žánr: rozhlasová hra
Obsazení: 2 muži, 3 ženy

Rozhlasová hra Páté přikázání, která je zkrácenou a přepracovanou verzí Snů o Velikém pátku (literárního scénáře, který autor předložil jako absolventskou práci v oboru dramaturgie a scénáristika na FAMU v roce 1964), zachycuje složitý vztah mezi rodiči a synem. Ve hře se otec taxikář, který si přivydělává jízdami načerno, snaží po svém vzdorovat režimnímu kádrování a fízlování zaměstnanců, zatímco psychicky labilní matka trpí výčitkami svědomí a stihomamem, a tak není divu, že se dospívající Pavel pokouší vymanit z traumatického sevření nefunkční a společensky ostrakizované rodiny. Podobně jako v autobiografických próz, i v Pátém přikázání se Sidonovi podařilo formulovat neobyčejně působivý dialog, který od jakoby autentické řeči přechází až k jakémusi proudu vnitřního vědomí.

Rozhlasové specifikum díla autor ještě zdůraznil principem „rozhlasu v rozhlasu“, když nechal rodiče seznat synovy názory během vysílání rozhlasového rozhovoru, který s ním natočili ve škole. Život ve lži, zaviněný neustálým kontrolním tlakem systému na profesní i soukromý život občanů a viděný nezaujatýma očima mladého kluka, se tak odhalil v nejcitlivější chvíli, kdy si pyšní rodiče chtěli poslechnout potomka, a zároveň tou nejdrsnější formou – syn své výhrady nesdělil rodičům, nýbrž adresoval je rovnou celé zemi. Touto jemnou finesou Sidon trefně zobrazil rozpad rodinných a společenských hodnot v socialistických poměrech.

Hru nastudoval Československý rozhlas v roce 1966 v režii Vladimíra Semráda.

(Lenka Jungmannová)

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.