Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětlujeZdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 21 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 5 rozhlasových inscenací.

Cenu Evalda Schorma, která je určena studentům divadelních škol za původní divadelní či rozhlasovou hru, dramatizaci nebo překlad, uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001. V letošním roce převažovala v nominacích původní autorská tvorba, na rozdíl od předchozích ročníků, kdy značnou část nominovaných textů tvořily překlady. Do finále se nakonec dostalo 6 autorů původních dramatických děl.

DILIA se rozhodla udělit tři Čestná uznání, která získala studentka pražské FFUK Vanda Zaplatílková Hutařová za původní hru Sebestředná samota, Barbora Hančilová za původní hru malé závislosti a Vojtěch Nejedlý za původní hru Pět švestek, oba studenti pražské DAMU. Třetí místo obsadil student JAMU Tomáš Kovanda za původní hru Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A. a na druhém místě se umístil student DAMU Petr Erbes s původní rozhlasovou hrou Pod plechovým nebem.

Absolutní vítězkou Ceny Evalda Schorma se stala autorka hry Il Duetto, studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Magdaléna Mikulová, která získala také finanční odměnu ve výši 10.000,- Kč. Finančního ohodnocení se dočkali také laureáti na druhém a třetím místě.

 CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2015

1. MÍSTO

• Magdaléna Mikulová (FFUK) za původní hry Il Duetto

Magdaléna Mikulová: IL DUETTO

Ambiciózní - rozsahem i nároky na herce a technické zázemí - historické drama. Děj se postupně spřádá ze tří linek: sledujeme tři dvojice zdánlivě propojené jen jejich hudebním nadáním. Nejmladší z nich, pár gymnazistů prožívá první lásku a společné cvičení smyčcového duetu je z velké části jen záminkou pro nesmělé pokusy o fyzické sblížení a spřádání plánů budoucnosti, která je, jak jinak, společná. Druhá dvojice se setkává po letech za nepříliš romantických okolností při okupaci cizího území. Německá violistka, pracující pro československý odboj, v Praze narazí na starého známého, který právě přicestoval z Říše. Není nadšená z toho, že vyzvědačství na krajanech, jakkoli morálně ospravedlnitelné, se díky jemu stává osobnější. Nicméně, jako výjimečná příležitost, je tento vztah na nátlak odboje prohlubován. Třetí páreček tvoří německá překladatelka prezidenta Háchy a zbrusu nový zastupující protektor. Půvaby nadané lingvistky jsou jaksi automaticky příležitostí k ulevení si od těžkého pracovního nasazení pánu okupantů, Heydrich má u paní doktory náskok díky své muzikálnosti.

Děj, podobně jako prožívání lidského života, není striktně lineární a objektivní, ke slovu se dostávají obrazy z minulosti a jednání postav je sice motivováno racionalitou, ale jen na úkor emocí, které se zvláště v tak napjaté době, dostávají ke slovu velice silně. Smyčcová melodie, jednoduchá, ale zároveň velmi bohatá Händelova Passacaglia v Halvorsenově úpravě pro housle a violu je ústředním motivem a to nejen hudebním: kontrapunktické variace opřádají "tvrdošíjné" téma i mimo notový zápis, "historky" z válečné historie jsou opředeny dějovými linkami kladenými záměrně kontrastně. Tím největším kontrastem je samozřejmě sledování tří párů, ztvárněných šesti různými herci, kteří ve skutečnosti představují jen jednoho muže a jednu ženu, rozdílné jsou jen okolnosti. Vedle Heydricha, jeho otce a manželky, K. H. Franka a Háchy se objeví i Milada Horáková, jejíž statečný a vyhraný legální boj s nacistickou justicí byl bezesporu kontrapunktem osvětlující její poválečné, leč tentokrát marné, úsilí.       Přes všechny peripetie kterými hlavní ženská postava projde, dožije se konce i sňatku. Právě onen objektivně vzato happy end, z emocionálního hlediska katastrofa, dělá z Duettu opravdové drama.

Texty v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

Magdaléna Mikulová

narozena 21. května 1989 v Praze. Když přišel čas, odmaturovala na Gymnáziu Arabská a od té doby studuje Filosofii a Religionistiku na FF UK. Specializuje se na etiku a politickou filosofii a ve studiu náboženství na judaismus a na mytologii Keltů a Římanů. V životě zkoušela už kde co, od zašlapávání drnů po koňských kopytech v Chuchli, přes vztyčování vlajky na izraelské vojenské základně, po vaření pro japonského císaře. Nic ze zážitků se však v jejím psaní neobjeví: je zásadním zastáncem síly fantazie, zapisování viděného a slyšeného cítí jako nedovolený doping. Svůj první román napsala ručně na základce a zničila si na něm rukopis, na střední odpočívala při povinných slozích pro hodiny češtiny a stylistiky, a na vysoké objevila bizarní žánr FanFiction, kterému vděčí za návrat k literatuře. Stala se sezónní hvězdou internetu, a když už ji omrzelo napravovat chyby, které na svých postavách napáchali jiní autoři, stvořila své životní dílo. Po té, mladá a nevděčná, měla pocit, že psaní je příliš pasivní, začala se věnovat filmové a divadelní režii. Na FAMU měla hostující přednášku pro scenáristy o tom, jak pracovat s historickými postavami jako literárními, po vzoru kulturního světa založila univerzitní divadelní soubor InCognito, který úspěšně vede už čtvrtou sezónu. Pro soubor v těžké textové nouzi napsala svou první hru Il Duetto, posléze oceněnou ex-Radokovskou Dramatickou soutěží Aura Pontu. V lednu 2016 přišla rozhlasová hra Dokonalý život. Nyní pracuje na dalším románu, jelikož tento žánr uctívá a cítí se v něm nejpřirozeněji, no a konečně pochopila, že ona pasivita vlastně znamená svobodu. Miluje starou Prahu, má veliké štěstí, že může bydlet v samém srdci, pár kroků od hradu. Doma jí visí plakáty Polańského a Wajdy, v knihovně sedí vedle filosofů Gombrowicz, Kundera a Bulgakov, na stole se povalují modely tanku, lodě, aut a letadel, hromady vstupenek do Divadla v Dlouhé a vysokoprocentní mléčná čokoláda.

2. MÍSTO

• Petr Erbes (DAMU) za původní rozhlasovou hru Pod plechovým nebem

3. MÍSTO

• Tomáš Kovanda (JAMU) za původní hru Projekt N.A.Ď.E.Ž.D.A.

ČESTNÉ UZNÁNÍ

• Vojtěch Nejedlý (DAMU) za původní hru Pět švestek
• Vanda Zaplatílková Hutařová (FFUK) za původní hru Sebestředná samota
• Barbora Hančilová (DAMU) za původní hru malé závislosti