MŮJ MARTINŮ

Petr Erbes

Žánr: komorní drama
Obsazení: 2 muži, 2 ženy

Bohuslav Martinů prožil velkou část svého života v emigraci a nejraději vzpomínal na dny strávené u svého přítele, dirigenta a mecenáše Paula Sachera. Během mnichovské krize zde skládal a pozoroval srnky. Když v roce 1959 ve Švýcarsku zemřel, byl pochován právě na zahradě rodiny Sacherů. Je přijatelné, aby český skladatel spočíval v zemi tak daleko od domova, navíc když v jeho hudbě a jeho myšlení je téma domova tak silně akcentováno?

Hra Můj Martinů vychází z dokumentárních materiálů a zachycuje boj o tělo Bohuslava Martinů a jeho převoz do Československa. Jak nakládat s odkazem mistra? Komu patří práva k dílu? Komu patří mistr? Kdo k němu má nejblíž a kdo má právo pokládat květiny na jeho hrob? A může k tomu něco říct jeho žena?

Charlotte Martinů: Přála bych si být jednoho dne pochována se svým manželem.

Paul Sacher: Vy? U nás na zahradě?

Charlotte Martinů: Kdekoli. Se svým mužem.

 

Hra vznikla v rámci Studia pro nové drama při Národním divadle.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.