Pařízek, Dušan Robert (Česká republika)

Režisér, herec, dramatik a překladatel Dušan R. Pařízek zahájil svou divadelní dráhu v roce 1961 jako člen souboru „Divadlo pantomim“ prof. Jiřiny Ryšánkové (JAMU); 1963–1966 jako herec v brněnském divadle Radost a Divadle mladých. V roce 1966 následovalo angažmá ve Státním divadle v Brně, kde do roku 1970 působil jako autor, herec a umělecký šéf experimentálního souboru „Pantomima Státního divadla v Brně“. Za hry „Proměny“ (premiéra 12. 10. 1967 ND Brno), „Příběh pouze pro všechny“ (premiéra 05. 10. 1968 ND Brno) a „Bludiště“ (premiéra 09. 06. 1969 ND Brno) obdržel v květnu 1968 cenu nově založeného Svazu československých spisovatelů a dramatiků ve výši 30.000 Kč. Soubor se s představením „Proměny“ zúčastnil evropských divadelních festivalů v Anglii, Belgii a ve Švýcarsku.

V roce 1968 inicioval ve Státním divadle Brno podpisovou akci manifestu 2000 slov, který sám podepsal. Následující události zapříčinily odchod Dušana R. Pařízka do exilu a jeho spolupráci na divadelních scénách v Nizozemí, Belgii, Rakousku, Švýcarsku a Německu (mj. Theaterfestival Ruhrfestspiele Recklinghausen, Theaterfestival Spectrum Villach, Carroussel, DeLaMar Amsterdam, Koninklijke Schouwburg Den Haag, Schauspielhaus Zürich, Staatstheater Stuttgart, Staasoper Karlsruhe, Staatstheater a Residenztheater München, Staatstheater am Gärtnerplatz München, Schauspielhaus Hamburg, Schauspielhaus Düsseldorf, Stadttheater Dortmund, Brahmsaal des Musikvereines Wien, Mozarteum Salzburg, Schauspielhaus Graz, Landestheater Tübingen, Schauspielhaus a Oper Frankfurt, Nationaltheater Mannheim). V sedmdesátých a osmdesátých letech vystupoval s autorskými inscenacemi (mj. „Kat“, „Příběhy všedního dne“, „Metamorfózy“, „In memoriam Paridis“, „Divertimento“, „Když spadne maska“ – se scénickou hudbou skladatele Jana Nováka) v mnoha divadlech západní Evropy.

V letech 1973–1980 působil na americké operní škole AIMS ve Štýrském Hradci jako pedagog jevištního pohybu a herectví, v letech 1977–1987 na Vysoké škole múzických umění ve Stuttgartu, kde vyučoval jevištní pohyb a herectví a v letech 1979–1983 učil jevištní pohyb a herectví na Vysoké škole múzických umění v Mannheimu. V roce 1974 se jako autor, představitel hlavní role a spolurežisér podílel na vzniku pětačtyřiceti-dílného televizního seriálu „Příběhy všedního dne“ pro západoněmeckou televizi v Kolíně nad Rýnem (WDR). O rok později byl spoluautorem satirického televizního filmu „Vlevo a vpravo od kancléře“, ve kterém vytvořil několik rolí (také hlavní roli kancléře Schmidta). Jako autor, herec a režisér spolupracoval dále s rakouskou televizní stanicí ORF: televizní film „Je nerovnost osudem?“ (1975), ve kterém vytvořil hlavní roli, byl oceněn na mezinárodní konferenci HABITAT v kanadském Vancouveru v roce 1977 hlavní cenou. ORF realizoval 1976 pod titulem „Vypravěč příběhů“ padesátiminutový portrét Dušana R. Pařízka.

Roku 1977 založil Dušan R. Pařízek v Mnichově, k podpoře Charty 77, iniciativu českých a německých umělců „Erbe und Zukunft“, která stále vyvíjí kulturně-politickou činnost. V roce 1977 Pařízek založil Zámecké hry a Zámecké divadlo na zámku v německém Ellwangenu, které vedl do roku 1996. V pravidelných ročních intervalech se v Zámeckém divadle Ellwangen v rámci letního divadelního festivalu a v Mnichově ve spolupráci s místní radnicí v rámci letních kulturních týdnů prezentovaly umělecké projekty a koprodukce českých a německých tvůrčích osobností a současně se setkávala česká umělecká i politická emigrace se svými českými kolegy, kteří přijížděli jako hosté, aby se společně účastnili vědeckých a uměleckých sympozií a veřejných pódiových diskuzí. Každoročně zde Pařízek realizoval mezinárodní divadelní přehlídku „Spektakulum“ a pod názvem „Letní akademie“ dílny mezinárodních divadelních a výtvarných akademií. Pravidelně zde vystupovaly soubory z Holandska, Belgie, Francie, Španělska, Itálie, Švýcarska, Rakouska, Československa, USA a Německa. Pro Zámecké divadlo inscenoval v 80. letech autorské hudebně-dramatické projekty „Metamorfózy“, „Kat“ a „Divertimento“, na jejichž realizaci pracoval společně se skladatelem Janem Novákem. Spolu s tímto významným skladatelem uskutečnil v roce 1982 i první mezinárodní hudební a literární festival LUDI LATINI (v rámci festivalu byly uvedeny zhudebněné latinské texty Jana Nováka a první část melodramu J. Nováka a Dušana R. Pařízka „In memoriam Paridis“). Po roce 1990 inscenoval i světové premiéry her „Lásky“ (Karel Steigerwald) a „Troja ‘91“ (Alexandr Kliment), pro obě inscenace napsal hudbu skladatel Pavel Blatný.

V roce 1984 založil nové divadlo v městě Aalen s názvem Východowürtemberské divadlo (OstWürttembergischesTheater OWT), dnes Městské divadlo Aalen. Premiérou hry Lewise J. Carlina „Käfige“ v Pařízkově režii bylo divadlo otevřeno roku 1985. V dalších letech zde režíroval „Zprávu pro akademii“ (Franz Kafka), „Kontrabas“ (Patrick Süskind), „Slečna Julie“ (August Strindberg), „Město snů“ (Jean Paul), „Milenec“ (Harold Pinter), „Divadlo do kapsy“ (Jean Cocteau), „Zářící časy“ (Raymond Briggs), texty Woodyho Allena pod názvem „Smrt klepe“, „Příběh o vojákovi“ (I. F. Strawinsky), „Balady a pohádky pro dospělé“, (D. R. Pařízek, D. Pařízek-Tusa), „Válka ve třetím patře“, „August, August, August“ (Pavel Kohout), „Smím si s vámi zahrát?“ (Marcel Achard), „Malý Princ“ (Antoine Saint-Exupéry), „Kästner-Revue“ (Erich Kästner), „Byl to skřivánek“ (Ephraim Kishon), „Der Diener zweier Herren" (Carlo Goldoni), „Abel, kde je tvůj bratr?“ (Julius Edliss), „Naprosto pochopitelný strach z rány“ (Georges Courteline), „Ach, nepřísahej a pouze líbej...“ (Heinrich Heine), „Malá svoboda“ (texty zakázaných německých autorů a básníků 20. a 30. let minulého století), „U velkého vuřta“ (Arthur Schnitzler), německou premiéru „Sen letní noci“ (William Shakespeare, Pavel Kohout), německou premiéru „Don Quichote“ (Jewgeni Schwarz) aj. Ve spolupráci se Státní akademií výtvarných umění v Karlsruhe (SRN) uspořádal v rámci „Zámeckých her“ v Ellwangenu v roce 1978 první třítýdenní sochařskou dílnu se sympoziem a následnou výstavou pod vedením německého sochaře českého původu Otto Herberta Hajka, která se stala v příštích letech pravidelnou součástí festivalu. V rámci tohoto programu vystavovali také čeští výtvarníci Ladislav Dydek (1980), František Kyncl (1988), Aleš Veselý (1991) a Helga Weissová-Hošková (1994); uskutečnila se i výstava „Evropská scénografie a divadelní plakát“ (1982), na níž bylo prezentováno na 900 exponátů (původních návrhů a plakátů) ze 125 evropských divadel z devatenácti zemí. Na výstavě se podílely významné osobnosti evropského výtvarného umění, kupříkladu Otto Herbert Hajek, Achim Freyer nebo Josef Svoboda.

Na světové premiéře opery Mauricio Kagela „Vyčerpání světa“ se Dušan R. Pařízek významně podílel jako spolurežisér a choreograf; premiéra se uskutečnila 9. února 1980 ve Staatstheater Stuttgart a byla jedním z prvních tvůrčích počinů Pařízka v oblasti moderního hudebního divadla. Režijně a choreograficky se podílel například na inscenaci opery Udo Zimmermanna „Schuhu a létající princezna“ ve Staatstheater am Gärtnerplatz München (1975).

Do Pařízkovy tvorby se od počátku promítal zájem o historické kořeny divadla. Ten došel naplnění především v jeho divadelních pracích uvedených v rámci letního festivalu pořádaného městem Mnichovem, mj. inscenace „Od Zanniho k Hanswurstovi“ (1981), „Masky, Mimus, Marionety“ (1985) – a konečně i v jevištní realizaci historického textu Jana ze Žatce „Oráč a Smrt“, kterou uvedl roku 1984 a 1991 ve spolupráci s Katolickou akademií v Dortmundu a v Zámeckém divadle v Ellwangenu. Inscenace byla pro velký úspěch obnovena (jako melodram) roku 1993 s Alfredem Strejčkem (Oráč) a Jitkou Molavcovou (Smrt), hudbu napsal Jiří Pavlica. (Jitka Molavcová obdržela za roli Smrti cenu Thálie a inscenace byla nominována na inscenaci roku.) V sezoně 1996–1997 pak byla uvedena v obou jazykových podobách, německy i česky. Inscenace Oráče měla 990 repríz.

V letech 1993–1995 organizoval a vedl mezinárodní „Faustsymposion“ za účasti českých, belgických, holandských, italských, německých a rakouských osobností divadelní vědy, filologie a divadelní praxe. Mezi nimi byla kupř. teatroložka, historička českého divadla, PhDr. Eva Šormová, Divadelní ústav Praha, („Faustiánie v koncentračním táboře Terezín“); divadelní vědec PhDr. Jan Jiroušek, Ludwig Maximilian Universität München; divadelní vědec a žurnalista, PhDr. Vladimír Just, Praha; divadelní historička, PhDr. Ljuba Klosová, Praha; režisér a ředitel Divadla za branou, Otomar Krejča, Praha; režisér a ředitel Městského divadla, Stanislav Moša, Brno; literární historik a překladatel, PhDr. Jindřich Pokorný, Praha; teatrolog, PhDr. Wilfried Passow, Universität Salzburg; spisovatel, kabaretista, hudebník Juergen Scheller, „Lach und Schiessgesellschaft München“; režisér, intendant, Walter Tillemans, Stadsschowburg Antwerpen; teatrolog, Prof. Dr. Volker Klotz, Universität Stuttgart; literární historik a germanista, Prof. Dr. Luigi Tacconelli, Università degli Studi „G. d´Annunzio“ Chieti – Pescara.

V roce 1996 se Dušan R. Pařízek stal členem českého P.E.N. klubu. O rok později Pařízek dramatizoval a pro jeviště upravil staročeského „Tkadlečka“. Obě verze „Oráče“ i „Tkadlečka“ pak byly uvedeny v řadě německých a českých měst, na což navázalo mezinárodní sympozium v klášteře Teplá realizované ve spolupráci s Husitskou teologickou fakultou UK v Praze (1997). V následujících letech rozvinul bohaté aktivity, jejichž cílem bylo smíření mezi Čechy a Němci, obnovení a rozšíření česko-německých kulturních kontaktů. 

Od roku 1990 do roku 2003 byl ředitelem a organizátorem mezinárodního kulturního projektu „Dědictví a budoucnost“. Projekt byl podporován Ministerstvem vnitra Spolkové republiky Německo a pod záštitou německého i českého Ministerstva zahraničních věcí realizován v 73 městech České republiky. Cílem projektu bylo dosáhnout spoluprací v uměleckých produkcích mezi oběma státy, včetně pódiových diskusí, tematických koncertů, sympozií a společných výstav, pozitivní výměny názorů, která povede ke smíření mezi Čechy a Němci.
Redaktorka a dramaturgyně Českého rozhlasu Alena Zemančíková o kulturním projektu „Dědictví a budoucnost“ napsala: „Jednou z významných postav česko-německých akcí v 90. letech, na něž si vzpomínám, byl režisér Dušan Pařízek starší, který řediteli Západočeského divadla v Chebu, svému někdejšímu brněnskému spolužáku Františku Hromadovi, nabídl společné akce podporované nadací Dědictví a budoucnost. Podpora této nadace umožnila Západočeskému divadlu uskutečnit některé inscenace na témata ze společné historie, které bychom nikdy nemohli tak dlouho a na tolika místech hrát, kdybychom za představení museli žádat honorář. Málokdo, a v česko-německém pohraničí téměř nikdo, nechtěl platit za to, že bude sledovat „Odsunuté vzpomínky“ Aleny Wagnerové nebo „Oráče a smrt“ německy píšícího Jana ze Žatce ve dvojprogramu s „Tkadlečkem“, jeho českou epigonskou podobou. Jen díky tomu, že náklady na nastudování těch inscenací a jejich provozování hradila Iniciativa „Dědictví a budoucnost“, mohlo s nimi divadlo jezdit do měst a městeček v kraji, kterého se ty příběhy týkaly.“

Prezident Václav Havel vyjádřil u příležitosti vzniku a uzavření smluv o česko-německých vztazích v roce 1997 iniciativě Erbe und Zukunft své poděkování „Za významnou pomoc při překonávání vzájemné nedůvěry mezi oběma národy a označil ji jako úspěšnou diplomacii malých kroků“.

Roku 2002 napsal Pařízek libreto pro komorní operu „Oráč a Smrt“. Světová premiéra se uskutečnila 26. ledna 2003 ve Státní opeře Praha. Hudbu k opeře komponoval Emil Viklický. Režie: Dušan R. Pařízek, choreografie: Pavel Šmok, scéna a kostýmy: Jan Dušek.

Pařízek v letech 1999–2001 inicioval ve spolupráci s Pražským komorním divadlem pod názvem „Praha-Berlín“ vznik Festivalu českého umění a kultury ve Spolkové republice Německo, jehož první ročník se konal pod záštitou ministra kultury České republiky Pavla Dostála, předsedy spolkového sněmu Wolfganga Thierseho, velvyslance České republiky v Německu Borise Lazara, pražského primátora Jana Kasla a berlínského starosty Klause Wowereita. Setkání s českými spisovateli a hudebníky 15. listopadu 2001 ve slavnostním sále Berlínské radnice se uskutečnilo za účasti spisovatelů Ludvíka Vaculíka, Jana Trefulky, Alexandra Klimenta a hudbou Zuzany Lapčíkové, Emila Viklického a Jiřího Pavlicy. Tím byl položen základní kámen Festivalu českého umění a kultury v SRN s názvem „Praha-Berlin-Festival“.

Vznik Festivalu českého umění a kultury byl přirozeným pokračováním iniciativy „Dědictví a budoucnost“; ta má dnes již padesátiletou historii a svou činností přispívá ke konstruktivnímu dialogu mezi Čechy a Němci.
Festival Praha-Berlin obohacuje od roku 2001 kulturní život v hlavním městě Berlíně a dalších městech Spolkové republiky Německo. Festival představil německému publiku v posledních desetiletích desítky divadelních inscenací, filmů, koncertů různých hudebních směrů, výstav a multimediálních projektů. Němečtí diváci měli možnost v minulých ročnících (mj. ve městech Berlín, Potsdam, Dresden, Bremen, Düsseldorf, Köln, Hannover, Leipzig) zhlédnout významná divadelní, operní a taneční představení předních českých divadel (např. ND Brno, ND Praha, Státní opery Praha, Divadla Na zábradlí, Městského divadla Brno, Pražského komorního divadla, Klicperova divadla v Hradci Králové). Těmito aktivitami přispívá „Festival českého umění a kultury“ rozhodujícím způsobem k hlubšímu poznání, lepšímu pochopení a smíření mezi Čechy a Němci. Což přináší i dnes – tři desetiletí po pádu železné opony – podněty při překonávání neznalosti kultury a tradic sousedního národa, a tím i překonávání jazykové bariery.
V rámci festivalu se navazují kontakty mezi umělci nejrůznějších žánrů, vznikají nové česko-německé projekty a pracovní setkání kulturních tvůrců obou zemí. Současně nezapomíná festival prezentovat nepohodlná témata česko-německé minulosti bránící dobrým česko-německým vztahům: literárně hudební pořady a filmy připomínají pravidelně oběti nacismu židovského obyvatelstva a jsou pevnou součástí programu Festivalu. 

Dušan Robert Pařízek v rámci projektu „Festival-Praha-Berlin“ vybral, scénicky upravil a inscenoval texty autorů, kteří byli deportováni v koncentračním táboře Terezín – mj. „Vedem I-III“ (Petr Ginz, Hanuš Hachenburg, Petr Kien), „Cizí kolébky“ (Ilse Weber), „Noc a naděje“ (Arnošt Lustig, Camill Hoffmann), „Kabaret v Terezíně“ (Karel Švenk), „Ze života jedné neživé věci“ (Eva Ginzova, Zdenek Ornest, Jiří Brady, Kurt Kotouč), „Vídeňským valčíkem“ (Myra Gruhenberg, Leo Štraus), „Smíchem ku zdraví“ (Hans Hofer, Kurt Geron, Karl Kraus), „Švenk, Štraus, Schaechter“ (Karel Švenk, Leo Štraus, Raphael Schaechter), „Jak dlouho ještě …“ (Ilse Weber, Petr Ginz), „Vzpomínky na budoucnost“ (Gertrud Groag, Else Lasker Schüler), „V hudbě spočívá vůle k životu“ (Erwin Schulhoff, Walter Lindenbaum), „Karusel“ (Hanuš Hachenburg, Jiří Kotouč, Zdeněk Ohrenstein), „Z touhy se zde netloustne“ (Julius Brammer, Fritz Gruenbaum, Walter Lindenbaum), „A hudba k tomu hrála“ (Rudolf Lewysohn, Fritz Rotter, Otto Stranský), „Budˇ císařem mé duše“ (Fritz Gruenbaum, Arnold Golz/Goldstein, Adele Jellinek), „Dvorní zpěvák“ (Julius Brammer, Rudolf Friml, Erich W. Korngold), „Darované město“ (Emil Golz/Goldstein, Jiří Stein, Ilse Weber), „Paradies“ (Elsa Bernstein,Zdeněk Eliáš, Kut Kapper, Bédˇa Levy/Loehner, Felix Porges), „Malá svoboda“ (Julius Brammer, Fritz Gruenbaum, Jacob Jakobs, Felix Josky, Karl Kraus, Beda Levy/Loehner, Fritz Reutter, Shlomo Secunda, Otto Stransky, Jiri Voskovec/Wachsmann, Jan Werich), „Umění skončit“ (Arnold a Emil Golz, Fritz Grünbaum, Hersch Kohn, Beda Levy/Loehner, Leo Straus), „Proč myslet na podzim“ (Myra Gruhenberg, Walter Lindenbaum, Otto Stransky, Ilse Weber), „Když jednou Anděl k otcům sestoupil …“, „Aby nás každý z vás, již z dálky poznal včas“, „Emigrant“ (mj. Hanuš Hachenburg, Petr Ginz, Myra Gruhenberg, Adele Jelinek, Kurt Kapper, Walter Lindenbaum, Leo Straus, Ilse Weber, ve vzpomínce na první transport do Terezína 24. 11. 1941), „Snad někde“, „Revue za každou cenu“, (literárně-hudební vzpomínka na osvobození koncentračního tábora Osvětim 27. ledna 1945), s texty a hudbou od autorů, jako byli mj. Julius Brammer, Fritz Grünbaum, Hersch Kohn, Karl Kraus, Walter Lindenbaum, Beda Levy/Löhner, Otto Stransky, Leo Straus, Theobald Tiger, osobnosti umění, které v pekle „Třetí říše“ kvůli jejich názoru, vyznání, uměleckému směru, byly ponižovány, zakázány, pronásledovány a následně zavražděny. Jejich díla nám dokazují jejich úžasnou tvorbu.

V rámci Festivalu Praha-Berlín Dušan R. Pařízek také pro jeviště upravil a režíroval texty významných českých autorů mj. literárně-hudební představení „Škola humoru“ (Jaroslav Hašek), „Obsluhoval jsem anglického krále“ (Bohumil Hrabal), „Zbabělci“ (Josef Škvorecký), „Dobré víno se pije ve stoje“ (Ivan Blatný, Ludvík Kundera, František Listopad, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel), „Haas, Brod, Ježek, Urzidil“ (Hugo Haas, Otto Brod, Jaroslav Ježek, Johannes Urzidil), „Audience“, „Protest“ a „Vernisáž“ (Václav Havel), „Apokryfen“ (Karel Čapek), „Život je jen náhoda“, „Bugatti Step“, „Evropa volá“, „Šaty dělaj člověka“, „Nashledanou v leších časech“, „Evropa Arche Noa“, „Nic není definitivní“, „Quo vadis Evropo?“ (Jaroslav Ježek, Jiří Voskovec, Jan Werich).

17. prosince 2009 vyznamenalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v Berlínské radnici zakladatele umělecké iniciativy „Dědictví a budoucnost“ a Festivalu „Praha-Berlin“ Dušana R. Pařízka „Čestnou medailí za výjimečné zásluhy o dobré vztahy mezi Čechy a Němci“.

14. června 2019 byla Dušanovi Robertu Pařízkovi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky udělena cena „Gratias Agit“. Ministr zahraničí ocenil cenou patnáct osobností za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Za všechny vyznamenané pronesl Dušan Robert Pařízek děkovný projev.