MARKÉTA, DCERA LAZAROVA

Vladislav Vančura , Zdeněk Janál , Pavel Ondruch

Obsazení: 5 mužů, 6 žen a tříčlenný mužský sbor

Původní dramatizace na poměrně krátké (cca 90-ti minutové) ploše akcentuje z novely Vladislava Vančury především dvě hlavní témata: boj mezi tělem a duší a konflikt mezi řádem a chaosem. Tato dialektika je rozehrávána prostřednictvím kvarteta hlavních, protikladných postav – divoký Mikoláš versus křehký Kristián, přírodní Alexandra versus jemná Markéta – které vytvářejí vzájemně se zrcadlící milenecké páry: Mikoláš a Markéta, Alexandra a Kristián. Adaptace sleduje jejich dospívání, hledání místa v chaotickém světě a cestu k harmonizaci těla a duše.
     Hlavní osa příběhu spočívá na samotné Markétě, která je zde, narozdíl od Vančurovy předlohy, aktivně jednající hrdinkou. Jako neposkvrněná panna má vstoupit do kláštera, je však Mikolášem unesena z otcovy (Lazarovy) náruče a znásilněna. Pozná tělesnou rozkoš, stejně jako ji v paralelním příběhu poznává zajatec – mladičký Kristián – s živočišnou Alexandrou. Markéta prochází peklem výčitek, aby se nakonec v závěrečné scéně, v níž Mikoláš kráčí k popravišti, veřejně přihlásila k lásce ke svému muži.
     Milostné zápletky se odehrávají na pozadí hrozící války, když na zpupnou loupežnickou tlupu míří přesila králova vojska. Ovšem Kozlíkovi synové se nevzdávají a bojují za svobodu! Válka však rodinu i oba páry rozdělí. Mikoláš je zajat. Kristián neunese krvežíznivost a majetnickou lásku Alexandry, uteče před ní a ve válečné vřavě zešílí. Rukou soucitné Alexandry skoná.
     Dramatizace je určena pro kolektiv mladých herců s výjimkou dvou postav – Lazara a tragické figury Matky Kozlíkových synů. Samotnou postavu Kozlíka dramatizace na scénu nepřivádí. Otcovu dramatickou funkci přebírá Matka, navíc jeho nepřítomnost (byl zajat vojáky) nutí mladé syny dospět a poprvé jednat na vlastní pěst.
     Určující součástí dramatizace je náročný part Komediantky – osudu, průvodce, vypravěčky – která v plné míře užívá Vančurova specifického jazyka. Provází Markétu na její cestě, během níž vytváří prostřednictvím snových scén ironické zrcadlo jejích prožitků, v až vulgárně komické veršované podobě sehrává za pomoci loutek Markétin příběh. Komediantka je tak komickým elementem v jinak vážné hře. Zároveň na příběh nazírá z několika úhlů, podobně jako Vančurův vypravěč v prozaickém textu.
     Dramatizace je jistým pandánem k velké romantické tragédii o čisté panně z dob Schillerových (Panna Orleánská) či Kleistových (Katynka z Heilbronnu). Jejím hlavním výrazovým prostředkem je básnická řeč a předpokládané velké stylizované herecké gesto. Hlavní postavy pak nabízejí obrovské herecké příležitosti pro čtyři herečky a tři herce. Markéta, dcera Lazarova má v sobě potenciál pro vytvoření sugestivní velkoformátové inscenace, výrazně pracující s jevištním obrazem a scénickou hudbou. 
     Autorská dramatizace z pera Pavla Ondrucha a Zdeňka Janála se dostala do užšího finále Ceny Evalda Schorma v roce 2010.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.