Simon, Ladislav

Ladislav Simon vstoupil do české kultury jako všestranně erudovaná osobnost, která
dokázala svým tvůrčím odkazem výrazně obohatit soudobou hudbu a současně výrazně přispět k řešení mnoha klíčových dramaturgických, hudebně-organizačních a pedagogických problémů kulturního života.
Jako klavírista vyrůstal na pražske konzervatoři u Kláry Jiránkové a v letech 1950-1954 na Hudební fakultě AMU u prof. Františka Raucha. Jako skladatel se v letech 1944-1945 školil soukromě u Aloise Háby. V letech 1953-1954 působil jako hudební redaktor Československého rozhlasu v Praze. V letech 1954-1958 byl dramaturgem a hudebním režisérem Československé televize, dalších jedenáct let strávil jako šéf Činoherního orchestru a hudební dramaturg Divadla na Vinohradech, kde roku 1962 založil Studio pro elektronickou hudbu a o rok později komorní soubor pro novou hudbu Sonatori di Praga, který sám vedl. V 70. letech plnil několik poslání v Národním divadle. Zde založil památný Jazzový orchestr Národního divadla, který působil zároveň jako činoherní hudební těleso. Byl dramaturgem a dirigentem opery ND, následně i baletu teto divadelní scény. V letech 1982-1990 byl profesorem hudební teorie, skladby a klavíru na Pražské konzervatoři, v sezóně 1993-1994 působil jako ředitel Uměleckého studia Ministerstva obrany ČR, kde inicioval založení Pražské komorní filharmonie a v letech 1996-2002 působil také jako ředitel agentury Dilia v Praze.

Z bohaté řady autorových nejvýznamnějších počinů z oblasti hudebně-scénických a vokálně-orchestrálních žánrů vzpomeňme například na nadčasový morální apel v podobě baletu Jeniffer, uváděného v ND v letech 1985-1989, Requiem za zemřelé, pro které byla hudba životem, symfonické variace Dáma s kaméliemi na motivy opery G. Verdiho, provedené baletním souborem ND nebo Bendův scénický melodram Medea, překomponovaný do podoby baletu.
Do paměti televizních diváků vstoupil nesmazatelně v roce 1967 jako autor hudby znělky Vecerníčku, Televizních novin a desítek scénických hudeb k televizním pohádkám.