JED (Gif, 2009)
Lot Vekemans
Překlad: Monika Loderová
Žánr: činohra
Obsazení: 1 muž, 1 žena
Hru tvoří dialog muže a ženy na hřbitově. Je pošmourný den, hustě prší. On přijel z dálky, přijel na domluvenou schůzku o něco dřív a čeká v prázdné místnosti, kde je pouze automat na vodu, automat na kávu a několik židlí. Přijíždí žena. Setkávají se po deseti letech, v hovoru je cítit jisté napětí. Z jejich dialogu postupně vyplývá, že se jedná o bývalý manželský pár, který před deseti lety tragicky ztratil jediného syna. Muž ženu posléze opustil nečekaně během silvestrovského večera, protože nemohl již unést její způsob prožívání smutku, sedl do auta a odjel. Po dlouhém putování našel nový domov ve Francii. Žena zůstala v Holandsku a přesto že chodí do práce, sportuje, stýká se s lidmi a formálně se podílí na společenském životě, její život naplňuje pouze smutek. Když vyjde najevo, že muž je znovu ženatý a jeho partnerka čeká dítě, vzbudí to v ní pocit hořkosti a nespravedlnosti. Po krátké emotivní výměně se dialog zklidní a muž se snaží ženě vysvětlit své myšlenky, názor na prožívání tragických událostí, pokoru vůči životu. Nakonec se oba rozjedou do svých domovů.
Název hry Jed je záminkou, pod kterou žena zorganizovala setkání na hřbitově. Našla v novinách článek o jedu, který vypouští jisté rostliny na hřbitově a vymyslela si, že hřbitov a tím pádem i hrob jejich syna bude přemístěn.
Velmi pěkně napsaný text, který kromě konkrétní tragické rodinné situace přináší všeobecnější zamyšlení o prožívání smutku, síle žít a nacházet v životě pozitivní věci.
Autorka získala v roce 2010 za svou hru v Nizozemí cenu za nejlepší divadelní hru roku.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.