GETSEMANY (Gethsemane, 2008)

Když šestnáctiletou dceru ministryně vnitra přistihnou s drogami, je to šlamastika. Tím spíš, že ministrynin manžel je zase zapletený do krajně podezřelých zahraničních obchodů. S trochou šikovnosti se dá vybruslit ze všeho, jenomže nakonec je to v podstatě jedno - skutečnou moc totiž nemá ani ministryně, a dokonce ani premiér, nýbrž jakýsi pan Fallon, podivný šíbr, o kterém sice nikdy nikdo neslyšel, ale který v tom zkrátka umí chodit...
Trpká komedie Getsemany je jednou z nejlepších her britského dramatika Davida Harea (mj. autora her Jak to vidí Amy, Pokoj v modrém či Jednoduše a na cokoli a scénáristy filmu Hodiny), která se roku 2008 s velkým ohlasem hrála v londýnském Národním divadle. V kontextu dnešní politické dramatiky jde o hru v mnoha ohledech výjimečnou: Hare je sice bytostně kritický, ale nejde mu o vyslovenou satiru a o demonstraci toho, jací jsou ti politici nemožní. Jeho postavy jsou živí lidé, které lze chápat a s nimiž lze cítit. Je to hra o kompromisech, o pochybnostech a o tom, jak snadno se člověk nechá připravit o ideály. Proto to také není jen hra o ministryni nebo hra o premiérovi; běží tu i o dva mladé manžele, kteří se k tomu tak nějak připletli, o bystrou a sarkastickou ministerskou dcerušku, která se neumí vyrovnat s pragmatismem svého okolí, a o někdejšího nadějného historika, který dosáhl samého dna bulvární novinařiny. Krátce řečeno - není to hra o "nich, kteří za všechno můžou", nýbrž o nás. Na rozdíl od mnoha jiných britských politických her se navíc dá na naši politickou a životní realitu bez problému vztáhnout. Krom toho jsou předností hry živé, úsporné a skvěle pointované dialogy a několik vyrovnaných a vděčných hereckých příležitostí.