PAPÍROVÝ MILENEC (Papierowy kochanek)

Jerzy Szaniawski

Překlad: Ladislav Slíva
Obsazení: 11 můžů, 5 žen a kompars 2 mužů

Druhá hra klasika moderního polského dramatu napsaná v roce 1921. Autor je svou poetikou v tomto období blízký mladému Karlu Čapkovi, Šrámkovi či Mahenovi. Jde o žánr lyrické komedie, přičemž je pro tohoto autora příznačné, že téměř žádná z jeho postav není tzv. kladná; ke všem má autor více či méně ironický odstup.

První dějství hry se odehrává za ponurého večera v jakési předměstské krčmě, která je zároveň vývařovnou a útulkem pro chudé. Do ní přijde Agent továrníka Hypolita, který hledá zaměstnance pro svého pána. Najde tam však jen tuberkulózní bývalou Tanečnici, zbídačeného, alkoholem prožraného, byť moudrého Básníka a Nezaměstnaného, který bude ovšem trávit raději svůj život v hernách, než by pracoval. Zvenčí pak přinesou promrzlého, vyhladovělého mladíka v kostýmu Pierota z commedie dell´arte. Ani on se jistě nebude hodit pro práci v Hypolitově továrně, ale mohl by posloužit Hypolitovi k zábavě. Továrník si totiž pořádá v době svého volna jakési kulturní čtvrthodinky, samozřejmě pochybné hodnoty.     Pierot přichází do Hypolitova domu. Jeho majitel tam uchystá funebrální show s koši černých růží. Své dceři Nelly, která se snaží o moderní vzhled i vzdělání a nesnáší svého otce s jeho pekuniárními cíli, přinutí, aby přihlížela. Nelly se zde seznámí s Pierotem. Je pro ni příliš málo praktický pro život, ale jinak sympatický. Zamiluje se do něj a přes otcův odpor se rozhodne si jej vzít, i kdyby kvůli tomu musela odejít z domu. Jedinou podmínkou je, že Pierot odloží svůj kostým a oblékne si civilní oblek. Pierot tak, i když se smutkem v duši, učiní. Přichází totiž vlastně o všechno, čím dosud žil.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.