CESTA DO ZASLÍBENÉ ZEMĚ

Ladislav Fuks , Jan Žáček

Obsazení: 14 mužů, 7 žen, případně mnohem více

Podle povídky Ladislava Fukse zdramatizoval Jan Žáček

Holocaust je jedno z nejtragičtějších a nejkrutějších slov v historii lidstva. Samozřejmě, jeho praktická realizace je hrůzná. Řada lidí si pod pojmem holocaust představí mučení a vraždění židů v koncentračních táborech, na šatech našité žluté hvězdy, gheta... Ale jsou i jiné varianty ničení židovského národa.

Fuksův příběh vypráví o židech, kteří se vyplatili prakticky celým svým majetkem, aby mohli odjet ze 3. říše. Nacisté jim dají k dispozici špatnou loď, šíf, na němž mají doplout z Vídně po Dunaji až k moři. A tam na ně má čekat britská loď a odvézt je za “štěstím”. Cestou nesmějí přistát u žádného břehu. Když se loď porouchá, přistane na ostrově uprostřed řeky. Zajedou hluboko do jeho nitra. Ocitnou se v ráji neposkvrněné přírody. Loď opraví. Jenže voda klesne a cesta ven již neexistuje. A pak už zbývá jediná cesta. 

Do zaslíbené země lze dojít pouze tak, že se rozestoupí Jordán (Dunaj) a oni vejdou do jeho náručí. Dobrovolná smrt je vysvobozením, návratem k Bohu, kterého Židé kdysi opustili. Nebo který opustil je, když se musili rozptýlit do celého světa, hledajíce věčně cestu zpět, do svého “Chrámu”, čekajíce na příchod Mesiáše (jak o tom píše často např. I.B. Singer). Kdyby nevyrazili do bran řeky, musili by se postavit puškám fašistů okolo, či vstoupit do koncentračního tábora.

Holocaust dává lidem, které postihuje, dvě možnosti - zemřít dobrovolně nebo nedobrovolně. Hrdinové tohoto příběhu se rozhodli pro první variantu. 

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.