HOMO EMPATHICUS (2014)
Rebekka Kricheldorf
Překlad: Aneta Bučková
Žánr: činohra
Obsazení: 26 osob (5 mužů, 3 ženy)
CHRIS Všimli jste si, že je to vždycky Momo, které přitahuje pozornost svých bližních?
ULLI Však je to taky velmi krásné individuum.
JACKIE A tak dobrosrdečné.
CHRIS Ano, to je.
(Pauza.)
JACKIE Děláme si o tebe trochu starosti, Chrisi.
CHRIS Proč? Je mi dobře.
JACKIE Vypadá to, jako kdyby sis ve svém nitru kultivovalo nějaký menší nesoulad se sebou samým.
CHRIS Je mi dobře.
(Pauza.)
ULLI Chrisi. My to cítíme.
JACKIE A chceme, abys bylo šťastné.
CHRIS Já jsem šťastné.
JACKIE Já ale cítím nějaký nesoulad, Chrisi.
ULLI A já ho cítím taky.
(Pauza. Raja se přežene napříč parkem. Skáče, dělá hvězdy, flick flacky, zajásá a zase zmizí.)
JACKIE Chrisi. Zamysli se prosím ještě jednou nad našimi slovy.
Otevírá se před námi obraz idylického prostředí parku, ve kterém tráví svůj čas společenství šťastných, klidných a vyrovnaných lidských bytostí. Lidé zde společně studují, pracují, pomáhají si, vzájemně naslouchají svým životním příběhům. Mají pro sebe navzájem velké pochopení, a pokud u druhého pociťují byť jen sebemenší vnitřní nesoulad, neváhají ho na to upozornit a podpořit ho ve vyhledání odborné pomoci. Společně tak předcházejí možným problémům. Pro frustraci, soutěživost, beznaděj nebo osamělost v tomto světě nezbývá místo, stejně tak jako pro věci dávno překonané, jako genderovou rozdílnost („pohlaví je soukromá věc“), pití alkoholu, strach ze smrti… Tyto zvyky a pocity byly vlastní ještě tak Divokým, dávno vyhynulému lidskému druhu, se kterým se dnešní člověk setká leda tak v muzeu nebo na divadle.
Rebekka Kricheldorf skládá mozaiku z každodenních situací a rozhovorů utopické společnosti, která dovedla k dokonalosti koncept politické korektnosti a která si vysloveně libuje v eufemismech všeho druhu. Její navýsost uvědomělé, bezkonfliktní lidstvo myslí vždy pozitivně a rádo se obklopuje oázou vzájemné úcty. Jedinou znepokojivou otázkou zůstává, jak moc je Homo empathicus empatický tváří tvář něčemu, co se absolutně vymyká jeho harmonickému světu a v čem spatřuje ohrožení pro svůj bezproblémový systém. Ani toto ohrožení ale nakonec není reálné, návštěva Adama a Evy jako dvou zástupců Divokých se totiž ukáže jako součást secvičeného divadelního představení. Homo empathicus tak může na závěr obdivovat moc umění, která člověka nutí zamýšlet se nad tím, co je dobré a co méně dobré (protože „co je vlastně špatné?“).
Hra jedné z nejrenomovanějších německých dramatiček je výzvou nejen svým obsazením a specifickým jazykem, ale především balancováním na křehké hraně únosnosti jejího nasládlého světa plného parodie a nadsázky.
Hra Homo empathicus měla premiéru v říjnu 2014 v Deutsches Theater Göttingen. Inscenace byla vybrána do soutěžního programu Stücke 2015 v rámci festivalu Mülheimer Theatertage 2015.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.