TŘI NA TRŮNĚ (2015)

Václav Šust

Žánr: komedie
Obsazení: 11 mužů, 2 ženy

Absurdní romantickou fikci o nezbytných věcech člověka zasadil autor do prostředí podzemních veřejných toalet (pro odvážné divadlo tedy navrhuje název „Tři na latríně“), aniž by se však v textu objevilo jediné sprosté slovo či jiný zbytečný vulgarismus. Prostředí WC je na divadle neobvyklé a autory zpravidla taktně opomíjené. Ovšem neprávem! Je přece místem setkávání lidí, a navíc místem, kde jsou si všichni poměrně rovni, přesto, že zde každý obvykle hraje pouze svoji vlastní hlavní roli…

Podzemní WC je po léta životní základnou majitelky a jediné obsluhy, slečny Andulky, která, ač původně baletka, skončila řízením osudu právě v podzemí. V příběhu pouze pánská část WC je i dočasnou základnou osobitého, ale inteligentního bezdomovce Vény. Ten ovšem svému pádu na dno vzdoruje zejména humorem, někdy až provokujícím, nápady i laskavostí. Na „pánech“, pod budovou hudební školy, se vedle dvou hlavních postav střídají nejrůznější typy – od Cestujícího v toaletní tísni, přes mírně prostého Venkovana, zamilovaného Úředníčka, Studenta, Důchodce či Managera.

Bezdomovec Véna chce pomoci slečně Andulce k návratu do společenského života. „Pošle“ ji na dovolenou a díky své „sbírce“ promění staré toalety na „Oázu Oddechu“. Pro obsluhu originálně inovovaného WC využije i své „kolegy z branže“ - lidi, kterým život také udělil lekci, o jakou nestáli - a celý nový projekt založí, jak jinak, na ochotě pomáhat, nadsázce a humoru. Šťastný konec jak se sluší. A přece ne úplně. Véna totiž jako obvykle nemyslí na sebe a úplné finále tak zůstává pohádkově otevřené řadě nových cest.

Důležitou složkou je i hudba - tři songy, které zazní, mají nejen společné téma – čas – ale v závěrečné čtvrté písni se vrací v kompilaci. Hudba se navíc prolíná celým příběhem, zní totiž odpadními rourami z hudební školy nad podzemním WC.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.