DÁMY, NEPOSLOUCHEJTE! (N´écoutez pas Mesdames)
Sacha Guitry
Překlad: Michal Lázňovský
Žánr: komedie
Obsazení: 7 mužů, 4 ženy
Sacha Guitry (1885-1957) je ve Francii považován za největšího klasika bulvárního divadla 20. století. Autor, herec, divadelní podnikatel, má na svém kontě velkou řadu komedií, aktovek a skečů, a také několik úspěšných filmů.
Hlavní postavou konverzační komedie je Daniel. Jeho věk není přesně určen, ale nejspíš je to zachovalý padesátník. Důležité je, aby to byl muž, o kterého ženy stojí – a který stojí o ženy. Daniel je antikvář. Salón jeho bytu, který je v patře nad obchodem, tvoří jedinou dekoraci komedie. Daniel má o všech svých starožitných „kouscích“ dokonalý přehled a má k nim vztah spíš jako sběratel než jako obchodník. Z tohoto pohledu působí v naší tržní době dost exoticky. Nikdy nesmlouvá a má neustále pocit, jestli neprodává příliš draho. Pochopitelně to patří k žánru jako lehce komický prvek. Je bývalý architekt a Pařížan každým coulem. Nelpí na penězích, zato se (podle slov jedné z postav) příliš zabývá svými ženami. A právě kolem nich se celá komedie točí.
Daniel je podruhé ženatý, resp. právě se chystá podruhé se rozvést. On sám vlastně není záletník, říká, že má vždy puzení se oženit se ženou, kterou právě miluje. Což je zřejmě chyba. Ale nedělá z rozchodu tragédii. Bere věci tak, jak přicházejí. Když odejde tato, najde se jiná. Neznamená to ani, že by byl bez citu. Ale stalo se, že jeho (druhá) manželka už podruhé v noci nepřišla domů.
Výchozí situací komedie je právě Danielovo ranní čekání. Krátí si chvíli rozmluvou s publikem. Poměrně dlouhý, ale vtipný monolog přeruší příchod Madeleine. Následuje brilantní dialog, jehož výsledkem je konstatování, že má-li Madeleine milence, měla by si sbalit kufry. Daniel se ovšem nerozčiluje. Děti nemají, a tak se z jeho pohledu jedná o problém pouze praktický. Madeleine si ale není jistá, jestli ona chce měnit. Sbalí si sice kufr a dá ho převézt ke své přítelkyni, ale v tu chvíli se objeví Danielova první žena, Valentýna (básnířka), která by se v tom případě chtěla vrátit zpátky. To probudí Madeleininu žárlivost - a zalekne se i Daniel. Kolem „výměny“ manželek (a jejich zavazadel), dochází k řadě nedorozumění, díky kterým také vyjde najevo, že Valentýna a Danielův přítel Michel, se kterým se nyní zapletla i Madeleine, se kdysi platonicky milovali. V řadě typicky bulvárně komediálních situací se pak všechno co nejsložitějšími cestami vrací do původních kolejí. Daniel se rozhodne, že si svou druhou ženu „ponechá“. Ale přísahá, že už nikdy nebude přikládat žádnou váhu tomu, co ženy dělají, co říkají, ba ani co si myslí.
Kromě půvabné Madeleine a potrhlé bohémky Valentýny je tu i několik dalších pitoreskních postav. Například bývalá tanečnice z Moulin Rouge Julie, která přichází za Danielem jako za antikvářem, ve kterého má důvěru, protože je to její milenec z dávných dob. Přináší mu „do komise“ svůj vlastní portrét, který jí kdysi daroval jeho autor, jistý Toulouse-Lautrec.
Hra byla poprvé uvedena v okupované Paříži roku 1942, ale to tak trochu cítit - jako by se ostentativně odmítala zajímat o to, co se děje venku. Dalo by se říct, že je tu jakýsi nenápadný, ale programový boj proti „blbé náladě“ vtipem, šarmem a lehkostí.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.