ZLATÉ ROUNO
Stanisław Przybyszewski
Překlad: Ladislav Slíva
Obsazení: 8 mužů, 1 žena + 1 vedlejší mužská role
Hra je v Polsku pokládána za vrchol dramatického díla Stanisława Przybyszewského, klasika polské moderní literatury, příslušníka proslulé berlínské bohémy konce 19. stol., kumpána A. Strindberga, E. Muncha, R. Dehmela a dalších ze slavné berlínské vinárny U černého selete. Po návratu do Polska se stal spolu se Stanisławem Wyspiańskim a Lucjanem Rydelem vůdčí osobností polské umělecké moderny a hlavním autorem jejího manifestu Mladé Polsko. Za svého života byl literární celebritou evropského věhlasu. Byl také přítelem Jiřího Karáska ze Lvovic a Arnošta Procházky, jehož Moderní revue často publikovala ukázky z jeho díla. Hra je součástí dramatického triptychu Tanec lásky a smrti, který tvoří tři volně tematicky spojená dramata Pro štěstí, Zlaté rouno a Hosté. Také tématem této hry je zoufalá touha po lásce, tedy pouť za symbolickým zlatým rounem, která však vede ke katastrofickým důsledkům.
Gustav Rembovský, ředitel nemocnice, se vrací ze zahraniční cesty, na níž chtěl získat nové poznatky pro svou práci. Setká se s lékařem Louckým, který jej podezírá, že je otcem dítěte, které se nedávno Louckým narodilo. Loucký zatím své podezření tají, ale oznámí Rembovskému, že přijal nabídku na dobré místo v cizině a že tedy odjede. Postupem času se Rembovský svěří Rušticovi, zakladateli a donátorovi nemocnice, který jej navíc i vychoval, že skutečně v nezkrotném návalu vášně přiměl Louckou k milostnému poměru, ten že je však už minulostí. Rembovský se totiž mezitím oženil s mnohem mladší Irenou. Tu nyní navštívil její vzdálený bratranec, spisovatel Přeslavský. Oba se kdysi milovali, ale Přeslavský se vydal na cesty po světě a ztratil se Ireně z očí. Ona proto přistoupila na sňatek s laskavým, ale zároveň i trochu morousovitým a podezřívavým Rembovským. Nyní se vztah Ireny a Přeslavského obnovil. Celou situaci sleduje Ruštic, který vyzývá Přeslavského, aby odjel a neničil život jeho chráněnce. Přeslavský pak nutí Irenu, aby s ním odjela. Ta odmítá, ale dozná se svému muži k nevěře, spáchané v jeho domě. Rembovský se navíc z náznaků v Rušticových slovech dovtípí, že Ruštic je jeho skutečným biologickým otcem a původcem toho, že se jeho otec zastřelil. I Rembovský se rozhodne ukončit svůj život stejným způsobem. Kruh vin a trestů se tak uzavírá.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.