POBŘEŽÍ (Littoral, 1997)

Wajdi Mouawad

Překlad: Marek Sečkař
Žánr: činohra
Obsazení: 6 mužů, 2 ženy

RYTÍŘ: Kdybys jen věděl! Kolikrát jsem i já toužil existovat! Cítit, snít, pociťovat bolest, být šťastný. Ale co mám dělat? Neexistuju, a tak je pro mě život občas těžký. Bloudím tvou duší a jen na tobě závisí, co cítím. Je mi zle, když ty jsi na tom špatně, a jsem šťastný, když ty pociťuješ štěstí.

WILFRED: Nic si z toho nedělej. Cítění není žádná velká zábava, protože život ti většinou dává pociťovat pořád to samé. V jistém smyslu tě nejdřív zkouší, ale pak už tě najednou nepustí a všechno, co prožíváš, má pořád tu samou příchuť. Zemřel mi otec. A myslíš, že mě to bolí? Vůbec ne, trochu se divím, jsem překvapený, ale nejsem smutný.

Divadelní hra kanadského dramatika libanonského původu Wajdi Mouawada Pobřeží je rozsáhlou barokní fresku o mladíkovi Wilfridovi, který putuje s mrtvým tělem svého otce na zádech a hledá vhodné místo pro jeho hrob. Wifrid neví, kdo jeho otec byl, nikdy v životě jej neměl příležitost poznat. Samotářský Wifrid nicméně ani neví, kdo je on sám. Situace je stále horší a horší, protože slunce pálí a tělo se začíná rozkládat.

Pobřeží je surreální hrou, v níž jsou postavy spíše mluvčími vyjadřující jednotlivé ideje, a děj se pohybuje v rovinách, které mají ke zkušenosti každodenního života daleko. V proudu neobvyklých situací divák však pochopí, že život není zdaleka tak složitý, jak se zdá. Naopak, je až fatálně prostý a primitivní. Proč mu tedy nejme schopni rozumět?

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.