VESNICE BEZ MUŽŮ (Ein Dorf ohne Männer, 1937)
Ödön von Horváth
Překlad: Michal Schnabl
Žánr: komedie
Obsazení: 8 mužů, 5 žen (kompars, řada vedlejších postav)
Od té doby, co byli všichni muži odvedeni do války s Turky, nežijí ve vesničce Selitše v daleké Transylvánii již žádní muži. Osamocené ženy marně doufají, že se do vesnice nastěhují muži noví. Ti však nepřicházejí a to z jednoho prostého důvodu. Dámy nejsou úplné krasavice. Mladý pan hrabě ze Sibině však potřebuje, aby byla jeho pole řádně obdělávána a on tak nepřišel o nemalé výnosy. Ženy ze Selitše se rozhodnou jednat a vydají se až k samotnému uherskému králi Matyáši Korvínovi s prosbou, zda by jim neposkytl tři sta schopných mužů. Král jim vyhoví pouze pod jednou podmínkou. Musí mu být ze Selitše předvedeny tři nejkrásnější ženy, aby se ujistil, že v Selitše žijí samé krasavice. To je nesplnitelný úkol, a proto se hrabě pokusí krále přelstít a vyšle k němu dámy, které mají se Selitší jen pramálo společného.
Komedie byla napsána v roce 1937 a premiéru měla ještě téhož roku v Novém německém divadle (nynější Státní opera) v Praze. „Veselohra v sedmi obrazech,“ jak ji sám autor označuje, je inspirována románem „Szelistye, vesnice bez mužů“ od maďarského romanopisce Kálmána Mikszátha. U Horvátha tolik oblíbené téma sociální kritiky ustupuje do pozadí a vzniká tak lehce pohádková divadelní hra s groteskním nádechem, jež vyniká bystrým vtipem, slovními hříčkami a ironií.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.