DRUHÁ SMRT JOHANKY Z ARKU
Stefan Canev
Překlad: Světlana Lazarová
Obsazení: 2 muži, 1 žena
Divadelní hra bulharského autora Stefana Caneva líčí lidovou legendu o posledních hodinách před upálením Johanky z Arku. Hra obsahuje prolog, čtyři dějství a epilog.
V prologu kat, který má Johanku z Arku upálit, v noci před osudným dnem filosofuje nad deseti božími přikázáními. Z jeho promluvy je zřejmé, že na dodržování deseti božích přikázání má svůj osobitý názor a nevěří ani církevním hodnostářům, kteří Johanku soudí, je však velmi ustrašený a bojí se, aby někdo nezaslechl, co povídá.
První dějství začíná ve vězeňské cele. Johanka se připravuje na svůj výstup před církevním tribunálem a opakuje slova, kterými odvolá vše, co dosud na církevním soudu řekla. Strach před smrtí na hranici ji nutí pronášet slova, kterým nevěří a která se jí z duše protiví. Cítí hluboký odpor a pohrdání ke svým soudcům a děsí se okamžiku, kdy je bude muset prosit o milost. Zkouší, jak klečíc u nohou soudců jim bude líbat nohy a sama sebe přesvědčuje, že to musí udělat.
V druhém dějství se objevuje Bůh, kterého Johanka vzývá. K jejímu překvapení ji přesvědčuje, aby odvolala, že lidé si nezaslouží, aby kvůli nim zemřela na hranici. Johanka ho podezírá, že ho poslal mnich Ladvenu, který má průběh celého procesu na starosti. Ukazuje se, že Bůh má velmi skeptický názor na lidi. Zajímavě je vylíčena i úloha archanděla Michaela v celém Johančině příběhu.
Ve třetím dějství přichází kat, který oznamuje Johance, že to on zapálí hranici, na kterou bude postavena. Bůh, který se před jeho příchodem schoval pod pryčnu, sleduje jejich rozhovor. Kat se projevuje jako velký zbabělec, velebí Johanku, ale současně hovoří o její smrti. Ke konci rozhovoru chce využít situace a Johanku před smrtí ještě připravit o panenství. Zasáhne Bůh, který vyleze z pod pryčny a objeví se před katem.
Ve čtvrtém dějství Bůh ztrestá kata za jeho podlý čin ztrátou mužnosti. Zbabělost kata se projeví v plné síle. On, který se předtím chvástal, jak si to s Bohem vyřídí, se plazí u jeho nohou a prosí o milost. Líbání jeho nohou se mu tak zalíbí, že už nežádá zpět svoji mužnost, pouze právo, aby se mohl stále jako červ plazit Bohu u nohou. Znechucená Johanka vidí, že to podobné by musela druhý den předvést na tribunále. Přizná se, že není Johankou z Arku, nýbrž herečkou z potulné divadelní společnosti, kterou si mnich Ladvenu najal, aby zahrála Johanku z Arku. Církevní hodnostáři chtěli, aby Johanka před zraky lidu odvolala vše, za co bojovala a tím ztratila lásku a obdiv lidí. Nepravá Johanka se rozhodne, že sehraje svoji roli až do konce, aby pravou Johanku z Arku nezradila. Odchází s katem na náměstí, kde bude upálena.
V epilogu jsou slyšet poslední slova Johanky z Arku, dříve než ji plameny umlčí. Bůh zůstává v cele a hořce pláče.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.