FIDEL NA RYBÁCH (EL COMANDANTE)

Lenka Procházková

Obsazení: 2 muži, 1 žena, kompars

Komorní příběh se odehrává ve třech srpnových dnech roku 1968. Na počátku comandante Fidel Castro se svou asistentkou Lucií přijíždí, provázen ochrankou, do haciendy vládního letoviska u moře. Zde hodlá strávit kratičkou soukromou dovolenou, přiváží si rybářské náčiní. Lucia však nese i kufříkový psací stroj. Lucia je comandantova pravá ruka, komunikuje vysílačkou s „centrálou“, komanduje vojáky z Fidelovy ochranky, odmítá nebo vyřizuje rušivé telefony, asistuje Fidelovi při tvorbě interview, které zapisuje pro zveřejnění. Zná svého comandanta dlouho, už z bojů v horách, je jeho pamětí, ale i hlasem svědomí. Jejich vztah evokuje manželství po řadě let, manželství, které dosud nevychladlo, ale už se ustálilo v rámci pevných pravidel. V podvečer prvního dne, kdy Lucia s Fidelem pracují na důležitém rozhovoru pro nejmenovaný světový časopis, telefonuje sovětský velvyslanec a informuje „svého drahého přítele“ o vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Nepřipravený Fidel je zprávou ohromen, spontánně invazi odsoudí a odmítne dál s velvyslancem komunikovat.

Z dovolené se stává noční můra. Fidel se místo rybaření pokouší sepsat projev, v němž by před kubánským národem i světem odsoudil invazi jako zradu. Diktuje Lucii patetické formulace, ale stále je vyrušován telefony. Nakonec Lucia nařídí centrále, že smí do letoviska přepojovat jen Raúla – Fidelova bratra (ministra obrany). Jeho prostřednictvím je monitorovaná situace v Havaně, Fidel se dovídá o demonstraci před sovětskou ambasádou a je hrdý, že kubánský lid vnímá situaci stejně jako on. Povzbuzený se vrací k projevu, ale nedokáže se soustředit. Posílá Lucii pryč z pracovny, ladí na rádiu ohlasy ze světa, pije rum, kouří a obrací se k zaskleným fotografiím svých někdejších spolubojovníků Che Guevary a Camila Cienfuegose, muže, s nimiž kdysi tvořil revoluční „svatou trojici.“ Vyčítá jim jejich nedisciplinovanost, kvůli které předčasně umřeli, a on zbyl na všechno sám. V dalším dni comandante pokračuje v práci na projevu, na který veřejnost napjatě čeká. Stále častěji však utíká ke vzpomínkám na dobu bojů v Sierra Maestra a na ty dva mrtvé a vzteká se, když mu Lucia skepticky oponuje. Z ženiných poznámek je zřejmé, že Camilova smrt v letadle asi nebyla nešťastná náhoda a že i Guevarův odjezd do Bolívie měl méně „romantické“ příčiny než ty určené ke zveřejnění. Fidel náznaky obvinění odmítá. Vojáci přivážejí do haciendy noviny, kde už jsou zprávy o zatčení a odvlečení Dubčeka a spol. Fidel zlověstně předvídá osud zatčeného Františka Kriegla a jeho hněv roste. Vzpomínky na obětavého Kriegla jsou ještě živé, neboť vybudoval na Kubě síť nemocnic. Projev stále není hotov. Do letoviska přilétá vrtulníkem Raúl s informacemi o zasedání kubánské vlády. Přiváží Fidelovi čistou uniformu, aby mohl posléze jet s projevem rovnou do televizního studia. Bratři plánují, že hned po projevu dojde k vyhoštění sovětských diplomatů, poradců a vojenských i ekonomických školitelů. Vláda se chystá i k vypovězení hospodářských smluv. Seznam kroků, které situace bude vyžadovat, se rozrůstá. A Fidel zachmuřeně vnímá důsledky svého emotivního rozhodnutí. Pod tíhou situace vybírá z úchytek pruty a chystá se s oddaným Raúlem vyjet člunem na ryby, aby si dopřál krátký relax.

V dalším dějství (po přestávce) ve zvuku odlétá helikoptéra s Raúlem do Havany, Lucia sklízí zbytky společného rybího oběda a pak evokuje smířlivé vzpomínání na „staré dobré časy v horách“. Chvilková intimita však vyústí v hádku o politických kompetencích, Fidel v obraně svého stanoviska cituje z knihy J. P. Sartra. Když Fidel osamí v pracovně, telefonuje prostřednictvím centrály do Sartrova bytu v Paříži. Doma je jen Simona Beauvoire (Sartre je na demonstraci proti invazi). Fidel s ní mluví s něhou a Lucia (neviděna) žárlivě odposlouchává. Nemůže tušit, že comandantův rozhovor s manželkou Sartra je vlastně hořkým loučením se zástupci evropské intelektuální levice. Netuší to ani divák a teprve zpětně smysl telefonátu pochopí.

V posledním dni se Fidel v pracovně haciendy připravuje na ohlášený příjezd televizního štábu. Nervózně snídá, sprchuje se, cvičí, obléká si čistou uniformu. Pak v přímém přenosu před užaslým štábem a ohromenou Lucií schválí invazi jako záchrannou akci. Po skončení přenosu šokovaný štáb mlčky vyklidí prostor, odejdou i vojáci ochranky. Fidel strnule sedí u psacího stolu jako svá vlastní socha. „Probudí“ jej až telefon. Sovětský velvyslanec mu gratuluje ke změně stanoviska. Fidel drsně hovor ukončí a „dovolí si“ emotivní reakci na vlastní jednání, které vnímá jako zradu ideje. Dojatá Lucia jej „mateřsky“ utěšuje: „Udělal jsi to pro národ! To není zrada.“

Název hry evokuje komediální žánr, jde však o psychologické drama.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.