ZTRACENÁ STEZKA aneb Veteráni na vandru

Antonín Charouzek

Autor hudby: Bedřich Gregorini
Žánr: komedie
Obsazení: 5 mužů, 4 ženy

Spolužáci se po šedesáti letech sejdou, aby zavzpomínali na mládí. Tenkrát kluci z této třídy měli po vzoru Rychlých šípů - Foglarovy čtenářské kluby - také svůj klub „Ztracená stezka“. Dohodnou se, že by nebylo špatné si nějaký ten vandr zopakovat i v pokročilém věku. Spolužák, který je místostarostou v obci na břehu řeky Ohře se nabídne, že projedná s místními rybáři, aby klubu „Ztracená stezka“ umožnili pobyt na jejich chatě, kterou si postavili pro případy nepřízně počasí. Kluci na nic nechtějí čekat a hned se dohodnou jak na čase, tak na všem potřebném pro takový čtrnáctidenní pobyt. Jejich pohodlí je úměrné věku a tak jim z větší části věci sbalí manželky. Když dorazí na místo, teprve zjistí, že jim nechybí jen vařič, ale daleko víc potřebností. Mají podle svých úvah na září dost „zbytečného“ teplého oblečení a podobně. Zkrátka, co ženy udělají, není vždycky to pravé ořechové. Při dojezdu na místo zjistí, že přes chatu se přehnaly dvě velké povodně a zbylo z ní už skoro jen torzo. Počasí nevypadá úplně jako pravé babí léto, prší jako z konve a v noci se klepou zimou. Záchranu hledají v hospodě, kam se vydají po třech dnech pobytu. Zasteskne se jim po klidu hřejivého domova a rozhodnou se předčasně ukončit táboření a vrátit se domů. Tam si zatím manželky užívají plnými doušky ženské pohody, a když se „Ztracená stezka“ vrací, mají zrovna typicky ženský dýchánek v plném proudu.

Komedie o pěti obrazech s velice jednoduchou přestavbou a dekoracemi. Kostýmy jsou ze současnosti, rekvizity jednoduché a používané v běžném životě. Hra je protkána známými, i novými písničkami a text umožňuje aplikaci na místní podmínky.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.