VIVA LA REVOLUCIÓN!

Lenka Procházková

Žánr: operní libreto
Obsazení: 2 muži, 2 ženy a epizodní postavy

Operní libreto se odehrává v nejmenované republice kdesi v Latinské Americe.

Mladá dívka Eva věší na balkóně svého domu prádlo. Je doba siesty. Evino snění o budoucí lásce „poslouchá“ jen socha maršála a podřimující policisté před svou budovou. Pak je siesta narušena demonstrací, která přichází z horní ulice a zpívá kánon: „Vyjděte do ulice/už je to tady/tohle je revoluce/Viva!“ Uprostřed demonstrujícího davu, který strhává sochu maršála, vyniká mladík Richard, který na dálku flirtuje s Evou. Ta uniká z balkónu a z dosahu své babičky (Staré ženy) a vmísí se mezi demonstranty, kteří živelně oslavují revoluci sborovou „Omamnou písní“. Na soklu po stržené soše pulzuje do tmy neónové srdce, Vietnamci rozkládají stánek, kde prodávají trička se srdcem, Eva tančí s Richardem a posléze, přes varování babičky, která na melodii „Omamné písně“ kontruje věšteckými slovy zkušené matróny, se Eva s Richardem sblíží, čímž končí expozice.

Na pozadí jejich rozvíjejícího se milostného vztahu souběžně sledujeme porevoluční kvas. V ději nás posunují sbory a měnící se kulisy: Hospoda u pomníku se změní v McDonald´s, dům s původním označením POLICIE se postupně mění ve Všeobecnou banku, pak je v něm Zastavárna, BINGO, cestovka Travelan…  Evina babička zemře, Richard, před kterým Evu varovala, se zachová „dle její věštby“, takže opouští těhotnou Evu, podvádí své kamarády a uniká s lupem (podnikatelským záměrem vytuneloval banku) do ciziny. Na náměstí před McDonaldem posedávají turisté, fotí si vývojové změny: průvod mnichů zpívajících sborovou píseň „Tenkrát na Golgotě“, vietnamské stánkaře, kteří nabídku svého zboží přizpůsobují poptávce, měnící se sochy na soklu pomníku, bezdomovce, řečníky, prostitutky atd. Eva mezitím už má syna a zazní její ústřední árie „Advent.“ I dospívání syna sledujeme zpočátku v náznacích prostřednictvím měnícího se prádla, které Eva věší na balkóně. Když je dětské prádlo vyměněno za trička a džíny puberťáka, objeví se syn v průvodu demonstrantů protestujících proti globalizaci a zazní sborová „Píseň mladých anarchistů“. Při policejním zásahu syn ve tmě vyšplhá do bezpečí na „rodný“ balkón. V následném obraze už je mu dvacet, sedí na balkóně s notebookem v klíně a sluchátky na uších, Eva zpívá o svém zklamání: „Porodila jsem Marťana“, ale po následné hádce se citově sbližují a nám je zřejmé, že syn není virtuální idiot ale přemýšlivý mladík.

Eva se také přestane o vývoj syna obávat, vdá se a odchází s manželem. Syn zůstává s počítačem na balkóně, sleduje příchod svého „nepovedeného“ otce Richarda, který se (asi po krachu) vrátil z ciziny. Rozhořčený syn vyprovokovaný Richardem jej fyzicky napadne, a pak mu zpívá svou ústřední árii „A jednou přijde den, kdy probudí tě chlad“. Jejich konfliktu sekundují bezdomovci. Na pozadí této „rodinné události“ probíhá další zvrat. Lešení na cestovce Travelan je sundáno a objeví se logo „Soukromé pracovní agentury – SPAZ“. Stejné logo mají i muži stavějící na náměstí řečnickou tribunu a pořádková četa bořící stánek Vietnamců. Syn pozoruje ze svého balkónu blížící se zástup. Je to organizovaná manifestace, na kterou dohlíží početní svalnatí pořadatelé, též s logy SPAZ na rukávech. Jedním z nich je i Richard, který našel své uplatnění a pyšně ukazuje synovi přihlížejícímu z balkónu „služební“ pistoli. Na ploché střeše budovy SPAZ je kulometné hnízdo s černě oděnými muži. Manifestanti nesou transparenty: Práci pro každého! Pořádek! Čistota! Pevná ruka! A ukázněně se řadí před tribunou. Na budově SPAZ je prosklený výtah, kterým na náměstí zpomaleně sjíždí řečník –muž v polovojenském obleku. Zástup na náměstí fascinovaně sleduje jeho příchod na tribunu. Syn přihlíží z balkónu. Večerní náměstí je nasvíceno pohyblivými reflektory, které pročesávají nadšený dav řvoucí VIVA! Pak řečník vztáhne ruce a do nastalého ticha vykřikne: „Národ?“ Dav hromadně odpoví: „Zde!“ Dramatická situace vyvrcholí zvukem výstřelu. Řečník na tribuně je smrtelně zasažen, upadne. V odvetě zazní kulometná palba ze střechy. Syn na balkóně s puškou v ruce klesne na kolena. V chaosu zní sirény, dav prchá, okna a neóny budovy SPAZ jsou rozbíjena. Na balkón šplhají nezřetelné postavy, zahalí mrtvého „syna“ do prostěradla a odnáší do pokoje.

V posledním obraze působí náměstí opět poklidně. U stolků před Mc Donaldem sedí turisté, dvojice prostitutek, pod soklem sochy popíjejí bezdomovci krabicové víno. Vietnamci ve stánku prodávají trička s podobiznou syna. Na balkóně je nápis: Vaše foto s otcem hrdiny 10 $. Studenti a důchodci 5$. Pod balkónem čeká Richard na zákazníky. Turistická dvojice se s ním fotografuje a pak shromažďuje i ostatní ke skupinové fotce. Řadí policisty, prostitutky, Vietnamce, mnichy a pingly pod balkón a zatím, co turista zaměřuje objektiv, shromáždění zpívají spirituál: „Zachránil nás jak anděl seslaný z nebe“, kde má každá skupina svůj výstup. Během zpěvu a focení projíždí (po pohyblivém chodníku) v popředí Eva ve smutečních šatech a se smuteční kyticí. Nikdo ji nevnímá, zpěv graduje, opona padá.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.