VAŠE MAMINKA (Votre maman, 2015)

Jean-Claude Grumberg

Překlad: Ladislava Chateau
Žánr: činohra
Obsazení: 2 muži, 1 žena

Známý francouzský spisovatel a scénárista Jean-Claude Grumberg se narodil v roce 1939 v Paříži, v rodině židovského původu. Jeho otec a prarodiče z otcovy strany byli v roce 1942 zatčeni a deportováni do vyhlazovacích táborů do Polska; Jean – Claude spolu se svým bratrem se octli v dětském domově v Moissac, kde se dočkali osvobození. Tragická zkušenost z jeho dětství se promítá v celém jeho díle. Jean-Claude Grumberg je autor mnoha knih i divadelních her pro dospělé i pro děti, patří k předním francouzským tvůrcům; v roce 1991 mu Francouzská akademie udělila prestižní Grand Prix, Velkou cenu za dosavadní životní dílo. 

Hra začíná zdánlivě normálně. Syn chodí pravidelně navštěvovat svoji maminku, stiženou Alzheimerovou nemocí, do domova důchodců, kde žije. Votre maman, Vaše maminka, jsou první slova, která opakovaně slyší, sotva vejde do dveří budovy; vaší mamince se dnes daří báječně, setrvačně opakuje ředitel zařízení, který syna pravidelně informuje o stavu jeho matky. Mamince už paměť neslouží, v myšlenkách bloudí v minulosti, v mysli jí vyvstávají myšlenky na tragédii prožitou za okupace; ošetřujícího lékaře často považuje za doktora na rampě, provádějícího selekci…

Vaše maminka je hra pro tři herce, syna, matku a ředitele. Právě poslední jmenovaný, který opakovaně sděluje, že mamince se dnes daří báječně, si na ni také občas stěžuje. Stará dáma je křehká, zranitelná, přesto ale rebelka, dokonce velmi vzdorovitá. Jednou přetáhne deštníkem spolubydlící, protože znečistila WC, pak si přisvojí cizí kolečkovou židli a odmítá ji vrátit původní majitelce. To je odlehčená, komicky působící část hry. Komické dialogy se ale v krátkém sledu střídají s těmi vážnými; synovy rozpaky se rychle mění v dojetí, ředitel je nervózní, špatně skrývá podráždění a často sotva popadá dech. Syn usiluje o maximální porozumění s maminkou, láskyplně se snaží překonat tu mučivou úzkost způsobenou nemocí, chce překonat odcizení a snaží se proniknout ztrátou paměti.
- Maminko, to jsem já.
- Madame, to je váš syn.
- Můj syn?
- Který z vás dvou?
- On! On! To je váš syn.
- Můj syn?
- Obejměte ji.
- Dobrý den, maminko.
Syn dobře ví, že nezbývá mnoho času. Maminka se čím dál více hroutí do sebe, do svých bludných myšlenek, úporně hledá svoji matku, která se jí ztratila, když vystoupily z dobytčáku někde na polském území; za každou cenu ji chce najít… Hra spěje k posledním okamžikům mezi matkou a synem - k matčině smrti. Ta nastane náhle a zcela nečekaně; matka se jednou ztratí, najdou ji mrtvou v křoví v koutě zahrady, s hlavou ponořenou do jakési tůně plné vody, utopenou.

Závěr hry je imaginární posmrtný rozhovor syna s matkou. Z této závěrečné scény plyne, že matčino skutečné neštěstí se jmenuje holocaust.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.