ZE ŽIVOTA LIDU: VIVISEKCE
Adam Morkus
Obsazení: 4 muži, 2 ženy
ANEŽKA: Podívejte, tady Evžen to s vámi skutečně myslí dobře. Za dobu, co se známe, na něho nemohu říci křivé slovo. Veškeré jeho vědění i konání je naprosto čiré a nezkalené. Je to moudrý člověk. A ví, co je pro nás všechny nejlepší.
EVŽEN: Chm, děkuji. Zkuste mi věřit a přehodnotit svá stanoviska. Doteď, jak je vidět, jste nebyli s to rozhodnout se správně. A když je zde konečně někdo, kdo vaše kroky může vést, voláte o pomoc, jako by vám ubližoval.
LIBUŠE: Prosím vás, já se ještě jednou hrozně moc vomlouvám.
ANEŽKA: A ještě na nás voláte policii.
LIBUŠE: Poslechněte, nevěděla jsem, že to všechno je pro moje i Sváťovo dobro. Ale teď, když to takhle slyším, tak tomu rozumim. To je samozřejmý. Navíc, když máte u policajtů známý, je jasný, že nemůžete bejt špatnej člověk. No? Že jo, Sváťo. Co?
SVÁŤA: Já nevim, mámo.
Něžně bezvýchodná komedie o moci, ovčím přijímání vlastního osudu, bezhlavém zamilovávání se a neutuchající touze mít něco víc.
Na ulici před dveřmi bývalého obchodu se vytvoří fronta několika lidí. Václav, jehož úmyslem bylo sebrat na zemi ležící knihu, Anežka, filosofií posedlá mladá žena hledající otce své potenciální dcery, jež mu chtěla pomoci se zablokovanými zády, Evžen Juráček, sběratel a spisovatel příběhů, kterému se situace náramně hodí, a Libuše, matka vedoucí svého syna Sváťu na kroužek, která spatřila ve frontě šanci něco získat. Zpočátku se zdá, že hlouček lidí vznikl nějakou zvláštní náhodou. Během Evženovy a Anežčiny společné konverzace se ale ukazuje, že v čele této fronty stojí ve skutečnosti právě Evžen. A to i přesto, že byl až třetím příchozím. Jak sám přiznává, není pouze sběratelem příběhů, nýbrž i občasným spolutvůrcem a hybatelem děje. Jako takový si vyhrazuje právo v podstatě na vše: prakticky ovládá policistu, který původně odvedl Václava za držení závadné knihy, a vyloučí zhroucenou Libuši a Sváťu z fronty za to, že ji chtěli dobrovolně opustit. Nedlouho nato je vyřazena i do Evžena čerstvě zamilovaná Anežka. S vidinou kariéry v magazínu, v němž on pracuje jako redaktor, zradila své milované (a Evženem nenáviděné) řecké filosofy, a nechala se zlákat na jeho stranu. Bohužel mu však osudově skočila do řeči a odporovala, za což ji stihl trest. V závěru Evžen prozrazuje název svého dalšího článku a dává každému zvlášť svérázné morální ponaučení a vysvětluje, čím se v jím právě vytvořeném příběhu provinil. Je však Evžen skutečně pouze novinář, který svou nekonvenční a surovou metodou chtěl pomoci poodhalit a posílit ostatním jejich slabší stránky? Nebo je jednoduše despotickým verbálním sadistou, jenž se schovává za práci redaktora lifestylového magazínu?
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.