MOJE STRAŠIDLO (Mein Ungeheuer)
Felix Mitterer
Překlad: Michala Sochorová
Žánr: činohra
Obsazení: 1 muž, 1 žena
Po smrti je někdy s mužem lepší domluva. Příběh o lásce a nenávisti až za hrob.
Hrdinové Mittererových her bývají obtížní jedinci, provinilci, nepřizpůsobivé osoby. Autora však více než jejich provinění zajímá, proč k němu vůbec došlo. Láska i nenávist, dětské zkušenosti i rodičovská moc hrají v lidském životě rozhodující roli, a proto viníci v Mittererových hrách bývají často spíše oběťmi a opačně.
Hra Moje strašidlo, tragédie Rózy a Jana Zachových, není výjimka. Jan, když se opije, chová se hnusně, rozpoutává pravé peklo. Jeho žena Róza snáší léta jeho brutalitu, za kterou ho žensky odmítavě trestá. Když ho vidí hořet na lůžku, nechá ho uhořet. Róza má důvod, proč si přeje, aby byl Zach mrtev, strašlivý důvod – doufá, že se tak svého tyrana zbaví. Jenže tyran se změní ve strašidlo. Nevykoupený přízrak, duch mrtvého ji pronásleduje všude, i na hřbitově. Jejich rozpory, jejich životní drama teď pokračuje v jiné formě.
Mittererova hra nabízí nemilosrdný a hluboký ponor do hájemství intimních lidských vztahů. (Zdeněk Hořínek)
Hra měla premiéru v Činoherním klubu 22. 4. 2010. V hlavních rolích excelovali Blanka Bohdanová a Stanislav Zindulka (režie: Martin Čičvák).
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.