KLUK Z POSLEDNÍ LAVICE (El chico de la última fila, 2006)

Juan Mayorga

Překlad: Jiří Kasl
Žánr: činohra
Obsazení: 4 muži, 2 ženy

“Z poslední lavice vidíš všechny, ale tebe nevidí nikdo.” Právě v poslední lavici sedí ve třídě Claudio, tichý a samotářský středoškolský student, který překvapí Germána, profesora literatury, svou písemnou prací na téma “Můj poslední víkend”. Claudiův text vyniká nad všechny ostatní práce ve třídě. Je dobře napsaný a vzbudí zájem profesora o příběh, který vypráví. Z toho se vyvine intenzivní vztah, v němž se mísí to, co je napsané, se životem. Mayorgova hra se točí kolem hledisek, zvědavosti vyvolané pozorováním ostatních lidí včetně diváků sedících v přízemí divadla. “Hra hovoří o rodině, škole a nedostatku lásky. O světlých místech a zraněních, o představivosti a o tom, jak je důležité, aby ve škole byla přítomna obrazotvornost, mluví také o formování spisovatele…,“ říká sám autor. V této souvislosti si Juan Mayorga vždycky vybavuje slova Waltera Benjamina: “Škola by neměla být místem nadvlády jedné generace nad jinou, ale místem setkávání dvou generací.”   

Tato patrně nejpopulárnější Mayorgova hra měla premiéru v roce 2006 v podání španělského souboru Ur Teatro, jehož uměleckou ředitelkou je Helena Pimenta. Pak byla nastudována ještě pětadvacetkrát v několika zemích a verzích. Ve španělském originále naposledy v roce 2019 v režii Andrése Limy v barcelonském Beckettove sále. Francouzský režisér François Ozon hru adaptoval pro film Dans la maison, který roku 2012 získal Zlatou mušli na filmovém festivalu v San Sebastiánu.  

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.