JE MI TEPRVE SEDMDESÁT

Miroslav Oupic

Obsazení: 4 muži, 3 ženy

Hra je ohlédnutím za životem herečky Jarmily. Deset let je již vdovou a už nedostává žádnou hereckou práci. Je doma a občas vzpomíná na staré časy. Tak je to také i v den, kdy slaví své kulatiny, 70. narozeniny. Sedí doma sama, opuštěná až do chvíle, kdy jí zavolá redaktor divadelního časopisu, že k ní dneska přijde udělat rozhovor. V tu chvíli se její den změní. Udělá si čaj, zalistuje si fotoalbem i výstřižky z dobového tisku a přemýšlí o svém životě, jak to asi redaktorovi vše poví. Dívá se do alba a vzpomíná na období, kdy jí bylo 20 let. Píše se rok 1970, začínající normalizace. Mladá Jarmila, která je v divadelním angažmá jen pár měsíců, je v divadelní šatně šťastně zamilovaná, neboť zažívá milostný poměr s 50-ti letým režisérem Karlem. Tento vztah má však i stinné stránky. Sedmdesátiletá Jarmila různé věci komentuje a pak se i s dvacetiletou Jarmilou ve své mysli baví, stejně jako s Karlem.

Podruhé, když se Jarmila ve svém bytě podívá do alba, přenese se o dvacet let později, do roku 1990. Je krátce po sametové revoluci, divadelní repertoár se dramaticky změnil a ona ve 40-ti letech začíná hrát konečně zajímavější role. Nyní má vztah s kolegou hercem – padesátiletým Petrem. I zde Jarmila starší vše komentuje a hovoří sama se sebou, v mladším provedení a s Petrem. Konečně přichází redaktor a Jarmila může o sobě říct vše, co si připravila. Přicházejí také obě Jarmiliny mladší verze a všichni si povídají a radí se, jak by měla Jarmila redaktorovi co nejlépe odpovídat. Nakonec čeká Jarmilu zajímavé a nečekané překvapení.

Hra Je mi teprve sedmdesát přibližuje zajímavý a dramatický život jedné herečky, která po těžkých desetiletích dostane nový impuls do dalších let, které je potřeba prožít naplno, pro radost, pro druhé a k tomu mít opět po delší době optimistický pohled na svět.

Text je k dispozici také ve slovenském překladu.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.