TEXTILNÍ TRILOGIE (Musíš být vděčná / Můžete být rády / Jsme šťastné) (Textil-Trilogie (Man muss dankbar sein, Ihr könnt froh sein, Wir sind glücklich) , 2017)
Volker Schmidt
Překlad: Jana Slouková
Žánr: činohra
Obsazení: 3 ženy
„udělám hanni silnější a naučím ji pokoře / budu šířit svoje štěstí / znám bolest / znám krvácející tělo / ale já to překonala / zůstanou jenom hbité ruce / abych mohla udělat něco dobrého / pro světový trh / pro světový mír“
„jsem můra / jestli nejsem už mrtvá / pak jsem hmyz / co přistál na zádech / a teď hledá kde je dole a kde nahoře / v tomhle světě / v mým světě / a především chce vědět / žije ještě / žiju ještě?“
Trilogie Volkera Schmidta (*1976), kterou rakouský autor vytvářel v letech 2007 - 2017 představuje obsáhlý, provokativní a inspirativní pohled na stav současného globalizovaného světa.
Hrdinkami třídílného dramatu jsou rakouské šičky Liesl, Kathi a Hanni, které jednou „v budoucnu, až se všechno otočí“ pracují ve Vídni či v jiném podobném evropském velkoměstě v textilní továrně v nelidských podmínkách za minimální mzdu. Hra, která jako hlavní téma představuje otázku sociální nerovnosti, neprostupnosti, moderního otroctví a postavení ženy, těží především z dystopické představy změny světových hospodářských podmínek, kdy Evropa ztratí své postavení a stane se jen levnou pracovní silou pro teď už vyspělé země dosavadního třetího světa. V textilní továrně pro nejmenované světové značky prožívají tak svou beznadějnou přítomnost všechny tři hrdinky, mezi nelidskou prací, chudobou a sny o lepším životě. Navenek se mluví o minimální mzdě a korektních pracovních podmínkách, skutečnost je jiná a všechny tři ženy se rozhodnou uprchnout z továrny, z města a z Evropy do jiného světadílu a života.
Druhý díl trilogie nás zavede právě tam, namačkané v člunech, skryté v dvojitých podlahách dodávek se ženám skutečně podaří prchnout do vysněné Asie a setkávají se spolu znovu. Realita je ale krutá. Jsou zavlečeny do sexuálního otroctví, snaží se dál protloukat, vzpomínají na domov (jedna z nich na své dítě, které nemohla vzít s sebou) a nepřestávají věřit v lepší život, i když se zde, ve „vyspělém světě“ s Evropankami zachází jako s nejhorší špínou. Jedna se stává prostitutkou pro luxusní klientelu, další se snaží bojovat za práva prostitutek a stejně jako v textilce dělat revoluci, třetí uklízí v prominentní rodině a snáší ústrky a sexuální obtěžování ze strany zaměstnavatele. Nakonec se všechny tři, znovu ztroskotané, znovu setkávají.
V třetím díle, který je epilogem o pěti obrazech, se v hutných monologických pasážích kladou otázky stavu současného světa, moderního otroctví a jeho záměny za otroctví dobrovolné, nesvobody, globalizace, kapitalismu a našeho dobrovolného vstupu do jeho područí. Podíváme se na příběh všech tří už s vydařenou integrací do nového života a společnosti, ale otázka jejich vnitřní svobody a štěstí je stále otevřená. Všechny tři se tedy vrací ke kořenům a vrací se do „své“ rakouské textilky. Kruh se uzavírá….
Forma hry je stylizovaná, tvoří ji obsáhlé monologické pasáže a břitký i poetický rytmizovaný jazyk. Je určena třem protagonistkám, které hrají i vedlejší role včetně mužských a představují tři rozdílné principy přístupu k životu, společnosti, lásce. Přímý apel na publikum najdeme především v prologu a epilogu, kdy jsou diváci v „roli“ nevládní organizace, která vyslala svého zástupce zkoumat pracovní podmínky v textilní továrně.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.