NAŠI – STUDIE ROZHOVORU O KLIMATICKÉ KRIZI (2020)

Ivan Buraj , Bohdan Karásek , Pavel Sterec

Obsazení: 1 muž, 3 ženy

Posloucháš se, jak mluvíš?

Rodina. Neděle. Diskuze po obědě. Tři generace. Matka (otec chybí) – bývalá disidentka, od mládí ochránkyně přírody, dcera s manželem – pracující v rodinné firmě na instalaci solárních panelů – a mladší dcera – účastnice klimatických protestů (byla párkrát u psychologa).

Linie boje vedená uvnitř environmentálního diskurzu. Rozhovory v rodinách jako dnešní bojové pole klimatické krize. Čaj? Katalogy mediálních předobrazů. Vnější svět v našich intimních prostředích. (Dá se vnitřní a vnější oddělovat?) Jak být účinným subjektem změny? Co je hysterická reakce a kdo hranice „zdravé“ reakce určuje? Dá se vůbec uskutečnit změna ve společnosti „kultivovaně“? Není každý protest v perspektivě každodennosti nemocí? Hysterie versus pasivita.

Studie dialogu. Probouzení společného vědomí. Uvidět budoucnost. Nechat organicky prorůst zeleň napříč chronicky se vracejícími pozičními spory!

Tento divadelní text vznikl volným použitím metody dokumentárního divadla – verbatim. Metoda verbatim vytváří dramatický text na základě záznamu otázkami řízeného rozhovoru mezi vybranými mluvčími. Tento záznam je pak tvůrčím způsobem přepracováván do finální podoby. Text Naši – Studie rozhovoru o klimatické krizi vznikl pro HaDivadlo a jeho 45. sezonu věnovanou klimatické krizi s názvem „Zdroje“. Výchozím záměrem byla snaha vidět problém klimatické krize komplexněji a dostat ho v našem zobrazení ze sféry vědeckých grafů do rozhovorů mezi lidmi. Vybrali jsme si situaci rodinné diskuze po nedělním obědě. Samotnému výběru zpovídaných „mluvčích“ předcházel výběr autorů, kteří reprezentují určitou škálu přístupů k agendě enviromentálního aktivismu podobně jako „zpovídaní“ mluvčí a posléze i zobrazené postavy. Výběr „mluvčích“ vycházel z našich vzájemných rozhovorů o tom, jaký typ diskuze by byl pro situaci debaty o klimatické krizi v roku 2020 a diváky HaDivadla nejvíc přínosný. Opustili jsme proto myšlenku zobrazovat spor racionálních vědeckých názorů s takzvanými „popírači“ a rozhodli se sledovat škálu názorů a přístupů různých generací a společenských vrstev, které v zásadě existenci klimatické krize připouštějí. Cílem bylo abstraktní názory personifikovat a hledat za nimi konkrétní lidi interagující v rodinném prostředí. Rodina nám tak sloužila jako metafora lidství, ve kterém taky obýváme jeden domov – naši planetu.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.