TŘÍDNÍ KÁPO

Jan Jurek

Žánr: Komorní psychologické drama s prvky comedy
Obsazení: 1 muž, 1 žena

Divadelní hra nazvaná Třídní kápo pojednává příběh cca pětačtyřicetiletého muže, který se v samém úvodu vrací do svého dětství prožitého na základní škole, kde byl tak zvaným třídním kápem. Doslova se do této své role vtěluje. „Velel“ třídě a nezadal si v lecčems i s kde kterým učitelem. Až třídní učitelka Ostrá se ho snažila stavět do latě. Pavel toto setkání prezentuje jako v něčem klíčové. Setkání se s typem člověka, před kterým je třeba mít se na pozoru a nedat se. Ona sama ho pak provází celým jeho příběhem. Tedy ne přímo ona, ale její archetyp. Pavel je přesto ve svém dětství spokojen a vše se mění až odchodem na učiliště. Zde se z třídního kápa stane obětní beránek. Je to změna do očí bijící a Pavel na to z perspektivy své dospělosti nahlíží s odstupem, aby to on sám vůbec pochopil. Jak to bylo možné. Jeho rodiče se rozvedli, změna školy, změna bydliště, spolužáci ze základní školy byli pryč a ti noví mu nesedli. Jakož i místo, kde se nacházel. To vše pak propuklo v mentální anorexii, s níž se potýkal pět let. Toto je ve hře formulované jen ve zkratce, účelně, aby děj neztrácel na dynamice. Jak to bylo zpočátku převážně humorné, stává se to v dalším dějství spíše melodramatické. Ale stále jsou zde motivy, které balancují na hraně vážnosti a komičnosti té které situace. Dostáváme se pak s Pavlem až k jeho studiu na vysoké škole, kdy jeho život začíná mít jiný směr. Začnou ho konečně zajímat i ženy, ale přece jen je nějak „poznamenaný“ tím, čím si prošel a co ho nějak limituje. Místy je to z úst Pavla téměř „filozofická zpověď“ o životě a jindy se prezentuje jako někdo, kdo se snaží mít nadhled a hledat ve všem něco, co není na první pohled zřejmé. Do hry vstupují v různých rolích a v podání stejné herečky postavy, s nimiž se setkal, a nějak ho ovlivnily a nebyly třeba ani klíčové. Jen jsou prezentací určitého archetypu třídní učitelky na základní škole, k níž se průběžně vrací a ne zrovna v dobrém.

Hra je také vstupem a nahlédnutím krátce do totalitních let, do toho, jak to vnímal coby kluk a jak to vnímal i posléze, když „dospěl.“ Ale je to spíše jen kulisa pro hlavní dějovou osu a politika, společenský kontext zde sehrává roli spíše podružnou a nabízí možnost k slovní nebo i situační komice. Ta balancuje jindy vážnější polohu narace.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.