DUBČEK V METRU (2018)

Viliam Klimáček

Překlad: Tomáš Dianiška
Žánr: rozhlasová hra
Obsazení: 4 muži, 2 ženy

V roce 2021 uběhlo 100 let od narození Alexandera Dubčeka, výrazné osobnosti československých dějin, aktéra Pražského jara a představitele socialismu s lidskou tváří.

Tuto charismatickou i problematickou politickou osobnost, která se významně zapsala do dějin Čechů i Slováků a jejíž smrt po autohavárii na sklonku roku 1992 jako by předznamenala konec společného státu, se rozhodl připomenout slovenský dramatik Viliam Klimáček ve své nekonvenční rozhlasové hře, v níž titulního hrdinu odváží pražská podzemka k moři zapomnění.

Na trochu groteskní poslední cestě provázejí československého politika dva Češi a jeden Slovák. Ale ještě než dorazí do cílové stanice, čeká všechny několik zastávek a kontrola velmi svérázného revizora, který mluví česky se silným ruským přízvukem.

Režie se ujala Izabela Schenková, která shromáždila mezinárodní herecké obsazení s Ivanem Romančíkem v titulní roli. O hudebně-zvukovou realizaci se postaral Tomáš Pernický.

Hra Dubček v metru vznikla v roce 2018 pro projekt Českého rozhlasu s názvem ČeskoSlovenský rok na Vltavě. České pasáže hry napsané původně ve slovenštině přeložil Tomáš Dianiška.

„Dubček bol mužom pražskej jari, zásadného momentu našich dejín, kedy sme sa na chvíľu všetci nadýchli, aby sme ďalších dvadsať rokov zadržiavali dych – povedané plaveckou terminológiou nielen preto, že poznáme Dubčekovu ikonickú fotku, ako skáče z mostíka do vody. Zároveň je to muž jediného veľkého skoku, muž, ktorý potom už nemal na naše ďalšie dejiny, keď bol v disente, takmer žiadny vplyv. Trocha zabúdaný, trocha aj zatracovaný, je mu vyčítaná slabosť a chybné rozhodnutia, no v krátkych mesiacoch , kedy bol najvyššie postaveným politikom v Československu bol obrovskou nádejou pre obyvateľov našej krajiny.

Písať suchý dejepis by ma nebavilo, preto podsvetie s jeho riekami a predstava metra miesto Charónovej loďky. Je to autorsky vzrušujúce, ponúka to zvukové možnosti pre rozhlasovú hru, je to možno máličko neúctivé, ale len tak akurát málo, aby mal poslucháč odstup. A možno to má aj trochu humoru a žmurknutia v sebe, že som nechcel ten príbeh podávať až tak veľmi navážno, všetko len preto, aby som ho priblížil poslucháčom a pomohol im vydržať pri rádiách až do konca.“    (Viliam Klimáček)

  Text ve slovenštině v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.