M. BUTTERFLY (M. Butterfly, 1988)

David Henry Hwang

Překlad: Ivana Jílovcová Fieldová
Žánr: činohra
Obsazení: 4 muži, 3 ženy

Příběh inspirovaný Pucciniho operou Madama Butterfly i skutečnou, těžko uvěřitelnou událostí, o níž se autor dočetl v novinách. Hra M. Butterfly se soustředí na vztah pracovníka francouzské ambasády v Číně Reného Gallimarda se zpěvačkou jménem Song Liling. Neznaje konvencí pekingské opery ji protagonista mylně považuje za ženu, ve skutečnosti jde však o muže, tedy nikoliv o madame, ale o monsieura. Jak se dozvídáme z Reného retrospektivního vyprávění, pravdu o své milované odhalil po neuvěřitelných 20 letech. Nejen že Song Liling nebyl ženou, navíc byl najat čínskou vládou, aby z naivního Francouze důvěřujícímu stereotypu cudné, ostýchavé Číňanky vymámil klíčové informace. Proto si René nyní ve vězení odpykává trest za vlastizradu.

Mnohem důležitější než příběh sám je však pro autora jeho sociologicko-politické pozadí, zejména ve vztahu ke koloniálnímu myšlení a stereotypům spjatým s naším „západním“ vnímáním Orientu a tamních lidí. D. H. Hwang v doslovu ke své hře napsal: „Pro mne je ‚nemožný‘ příběh Francouze, jehož láska je zhrzená Číňanem, který předstírá, že je žena, vždy zcela pochopitelný. Vezmeme-li v úvahu stupeň nepochopení mezi muži a ženami a zároveň mezi Orientem a Západem, není divu, že mi připadalo naprosto nevyhnutelné, že jednoho dne k omylu těchto rozměrů zákonitě dojde. /…/ A tady se naše úvahy o otázkách rasy a sexu začínají překrývat s otázkou role imperialismu ve světě, protože teorie, že dobří domorodci pomáhají bílým a špatní se bouří, se zcela ztotožňuje s koloniálním způsobem myšlení. Protože jsou poddaní a poslušní, nabývají dobří domorodci obou pohlaví v koloniálním světě zcela nezbytně ‚ženskou‘ charakteristiku. /…/ Neokoloniální názor, že všechno, co je v národě dobré, jako třeba dobrá žena, se touží podrobit silnému mužskému Západu, je perfektní ukázkou přehmatů naší zahraniční politiky v Asii i jinde. /…/ Hra M. Butterfly je někdy považována za hru protiamerickou, za jízlivý výpad proti Západu a mužům se Západu, jejichž pohled na Orient a jeho ženy je značně stereotypní. Já osobně ji však zcela naopak považuji za výzvu oběma stranám, aby si konečně uvědomily četná nedorozumění, která existují z důvodu zásadního nepochopení rozdílnosti jednotlivých kultur a sexuálního počínání, a aby se držely pravdy, jednaly vždy čestně a tím se zasloužily o naše společné dobro na zásadě rovnocennosti, která je nám vlastní jako obyvatelům této planety.“

Titul měl premiéru ve washingtonském Národním divadle v režii Johna Dextera, po přesunu na Broadway se inscenace dočkala 777 repríz. Hra získala cenu Tony a byla nominována na Pulitzerovu cenu za drama. Reného ztvárnil mimo jiné i Anthony Hopkins. Hwang hru adaptoval pro film Davida Cronenberga z roku 1993 s Jeremym Ironsem a Johnem Lonem v hlavních rolích.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.