MASARYKŮV  DUCH

Jiří Just

Žánr: konverzační komedie s přesahem do vážna
Obsazení: 1 muž, 1 žena, hlasy

Dva životní autsajdři, neúspěšný spisovatel v nepovedeném manželství (Tomáš), a schopná a vzdělaná novinářka, nicméně donkichotovská idealistka, která způsobuje jen skandály (Dominika), se rozhodnou zkusit štěstí v politice: založili stranu programově se hlásící k tradicím a duchu první republiky a  jejímu symbolu, duchovnímu odkazu Masaryka.

Jejich Strana ideálů humanitních se s 5,1%  se překvapivě dostane do sněmovny. Musí teď čelit úsměškům co oněmi „duchy první republiky a Masaryka“ míní a co hodlají konkretně dělat. Domča přemluví Tomáše, jako předsedu strany a ateistu, aby šel na seanci a nechal si ducha TGM vyvolat. To se kupodivu podaří. Když se duch TGM dozví rok, ve kterém se nachází, nic už ho nezadrží, aby vyrazil ven: vždycky toužil uvidět svět, jaký bude, až on tady nebude a teď vše může, sám neviděn, uvidět „na vlastní oči“. Nespokojí se však pouze s tím, co vidí, chce všem nepochopitelnostem naší doby i rozumět. Přilepí se na Tomáše a s naléhavostí dítěte se dožaduje neustálého vysvětlování.

Navenek tak Tomáš působí jako psychopat v pokročilém stadiu, mluví sám se sebou, gestikuluje, okřikuje se. Ve sněmovně mu duch TGM skáče do řeči při projevu, hodnotí co a jak bylo řečeno. Koalice i opozice s rekodní rychlostí  odsouhlasí žádost o Tomášovo psychiatrické vyšetření. 

Marně se Tomáš celou dobu snaží ducha zbavit. Navíc Domča ducha TGM brání: mít za konzultanta on line neviditelného Masaryka je neocenitelná výhoda oproti ostatním. Poradí si i s žádostí o vyšetření: na rozdíl od psychiatrických řemeslníků a rutinérů, kteří by nikdy Tomášův stav nepochopili a nevydali glejt, že jen momentálně trpí normálním syndromem vyhoření, ví o doktorce, pro kterou to bude zajímavá i zábavná debata o věcech nadpřirozených: doktorka Wienersteinová, „nádherná baba, Werich v sukních“. Rozprava v její ordinaci mezi ní a TGM a jeho „tlumočníkem“, kterou následně Tomáš Domče vylíčí jako „hody duchaplnosti, myšlenkovou žranici a obžerství  humoru“ a „hvězdnou hodinu trvající několik hodin“. Duch TGM tu vyjádří své rozčarování ze zdejšího „pobytu“, v němž tato debata byla jedinou světlou výjimkou připomínající mu pátečníky u Čapků. To, co tu viděl, není, aspoň pro něj, k životu: neprodleně se vrací ke své rodině do lánské hrobky.

Tomáš konečně Masarykova ducha pochopí, dá Domče za pravdu, s lítostí přizná, že mu bude chybět... Masaryk se ještě na moment vrátí, aby se, jak slušnost velí, rozloučil a omluvil za nepříjemnosti, jež jim způsobil. Domča stačí ještě vznést dotaz, jak to vidí s jejich stranou? Odpověď je překvapivá: osobně lituje, že obětoval politice, té přelétavé nevděčné dámě, většinu života. Vždyť jeho celoživotní dílo Republika Československá již neexistuje. Kdyby všechen ten vyčerpávající čas věnoval své vzácné rodině a literatuře... Ostatně pan Tomáš je přece spisovatel...

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.