BOLEST A KÁMEN

Jan Vedral

Obsazení: 21 mužů, 7 žen, kompars

Dramatická variace témat a souvislostí románu Karla Schulze
Textová spolupráce Jaroslav Dudek
Karel Schulz napsal svůj slavný román Kámen a bolest během několika měsíců sebevražedné práce v době po heydrichiádě. Vnitřní útěk z tísnivé okupační skutečnosti do „světla“ italské renesance znovu, vyostřeně nastoluje témata konformity, kolaborace a svobody, umělecké poctivosti a odpovědnosti, pořádků světa a řádu víry.
Dramatická variace románu obsahuje nejen jeho děj, tedy život sochaře Michelangela v „platonské“ Florencii Medicejských, ve zhýralém Borgiovském Římě, v asketické Savonarolově Boží republice a v republikánské pragmatické Florencii, dobu od prvních výtvarných pokusů po vytvoření sochy Davida, dobu společenských převratů a střetů. Zpřítomňuje i dobové souvislosti vzniku románu a spisovatelův úděl; téma umělec a moc“ promítá do diskursu o osudech tvorby v Čechách fašistické i komunistické totality. Skutečnost totality a její projekce do obrazu zrodu moderního světa v renesanci vstupuje uvnitř dramatu do mnohačetných významových kontextů.
Idealistický, empatický a existencialitou stále sžíraný Michelangelo je sebeprojekcí Muže píšícího román, jeho protihráčem je (v historickém plánu) pragmatický, pohodlný a vzdělaný Leonardo da Vinci, splývající (v reálném plánu) s mnoharežimně konformním a vždy úspěšným hercem Leonem. Obě „minulosti“ ve hře zobrazené (renesanční i totalitní svět) otevírají téma historické paměti a výpověď hry proto směřuje k dnešnímu stavu české společnosti a její ochotě či neochotě vyrovnat se s rozporuplnou minulostí.
Text byl s režisérem Jaroslavem Dudkem připraven k inscenaci, jejíž nastudování v Divadle na Vinohradech v roce 1998 bezprostředně před zahájením zkoušek zakázala ředitelka Jiřina Jirásková. Ve světle nových a nových zjištění a sporů o nedávné české minulosti nabývá dosud neuvedený text stále výraznější zajímavosti, a to tím spíš, že nepřináší soud, ale obraz."

  Text je k dispozici v DILIA.