KAŠPAR HAUSER - DÍTĚ EVROPY

Jan Vedral

Žánr: činohra (čtrnáct pašijových mansionů)
Obsazení: 10 mužů, 4 ženy

Divadelní text interpretuje ve čtrnácti zastaveních skutečný historický kriminalistický případ Kašpara Hausera jako křížovou cestu moderního člověka.
Skutečný Kašpar Hauser se objevil v roce 1828 v Norimberku jako mentálně nevyvinutý jedinec, izolovaný až do šestnácti let svého života od společnosti lidí. Kašpar je podezírán z podvodu, vyšetřován, zkoumán, učen a vychováván. V krátkém čase se do něj obtisknou všechny podoby společenské manipulace, které odráží jako groteskní zrcadlo. Soudní rada Feuerbach zjiš?uje, že Hauser je možná unesený potomek místního šlechtického rodu. Čím více se Feurbach blíží k důkazům, tím většímu nebezpečí je Hauser vystaven a navíc je stále považován za podvodníka. Po podezřelé smrti Feuerbachově je Kašpar jako nepohodlné zrcadlo krachu našich osvětových koncepcí odsunut do výchovy typického podučitele; všichni na něj chtějí zapomenout. Za stejně záhadných okolností, jako se objevil, je Kašpar nakonec zabit, i jeho agónii považují někteří lidé za předstíranou.
Na základě studia autentických dobových podkladů koncipuje autor hru jako novodobý mýtus; Kašparův příběh je předveden prostředky epického divadla jako svým způsobem modelový úděl jedince ve zbyrokratizované racionalistické společnosti, hlásící se k lidským právům, jejichž obsah jí však uniká. Hra se nespokojuje odvyprávěním zajímavého, v zásadě detektivního příběhu, ale snaží se jím osvětlit prožitkovou oblast života současných lidí.
V českém kulturním kontextu není hauserovský příběh tak známý jako v německé kultuře. Jeho nejzásadnějším, žel poněkud sentimentalizujícím zpracováním je román pražského německy píšícího autora K. Wassermanna z první poloviny 20. století.

  Text je k dispozici v DILIA.