SYNDROM DOBRODINCE (Le Complexe de Thénardier)
José Pliya
Překlad: Jan Tošovský
Obsazení: 2 ženy
Obvyklé válečné ráno. Matka přichází domů a udílí své schovance Vido, kterou zachránila před genocidou, příkazy pro následující den. Vido ji zaskočí nečekanou žádostí. Viděla vojáka s modrými vlasy, který jí řekl, že válka skončila. Chce odejít, podívat se ven, najít své rodiče – snad je ještě naděje, že jsou naživu. Matka se nejdříve tváří, jako by ji neslyšela a pak projeví ostrý nesouhlas s jejím přáním. Válka přece pokračuje a Vido nesmí z domu ani na krok, chce-li zůstat naživu – to je ostatně její povinnost vůči rodičům, kteří na ni kdesi čekají a posílají dopisy! Vido se však odmítá nechat přesvědčit. Je rozhodnuta odejít a žádá si požehnání. Matka reaguje arogantním ponižováním, pak apelem na povinnost nejstarší dcery" jít příkladem ostatním dvěma dětem a nakonec nabídkou sňatku s Igorem. To vše jen proto, aby přiměla Vido zůstat. Ta ovšem neoblomně trvá na svém. Zatlačena do kouta jejím naléháním se matka zhroutí a přizná, že válka skutečně dávno skončila a že dopisy od rodičů psala sama, chtěla si Vido za každou cenu udržet, protože díky ní byla zbavena břemene péče o domácnost a děti, zvykla si na pohodlí a luxus – a nyní by se toho měla vzdát? Vido nesmí odejít, bez ní se celá domácnost zhroutí.
Vido je však pevně rozhodnuta. Musí jít ven, aspoň na chvíli, vidět slunce a cítit čerstvý vzduch. Slibuje, že se vrátí – ale obě ženy vědí, že to neudělá. Zoufalá matka si namíchá jed na krysy, vypije ho a zemře.
Text je k dispozici v DILIA.