ZVONOKOSY (Clochemerle)

Petr Markov , Jindřich Brabec

Překlad: Jaroslav Zaorálek
Žánr: Muzikál
Obsazení: 22 mužů, 10 žen, kompars

Když v roce 1982 sáhli Petr Markov a Jindřich Brabec po knize Gabriela Chavalliera (1895 - 1970) "Zvonokosy", jako po předloze svého muzikálu, šli tak trochu najisto. Román klasika francouzského humoru, přestože byl poprvé vydán v roce 1934, je dodnes jednou z nejbrilantnějších satir, zobrazující provinciální maloměstské mravy, pokrytectví a přetvářku. K jeho popularitě u nás přispěl také kongeniální překlad Jaroslava Zaorálka, který překřtil autorovo Clochemerle na Zvonokosy, postavám dal zvučná česká jména a zachoval švih a ducha originálu.
    "Zvonokosy" jsou vlastně kronikou malého městečka, kterým hýbe jediná věc: postavení pisoáru v jeho centru. Nejde jen o "veřejné blaho", jak tvrdí starosta Pěšinka, ale především o předvolební tah. Obecní záchodek rozdělí místní obyvatele na dva nesmiřitelné tábory - proti jeho existenci protestuje především stará panna Eutálie Čubíková, které vadí hlavně to, že tam pánové ukazují "všechno". Zastánci této veřejné stavby naopak poukazují na to, jak záchodek všem prospívá. Všechno dospěje tak daleko, že po rvačce v kostele, kde farář Calaba na popud baronky Adelajdy z Kratihájů káže proti záchodku, je do města povoláno vojsko, aby "zjednalo pořádek"...

    Setkáme se i s dalšími typickými postavami: záletnou Juditou, místními drbnami, partou cyklistů, dívenkami z mariánské družiny, bláznivým lékárníkem Famfulem, hostinskou Jarmilou a jejím žárlivým manželem a taky s obecním bláznem Vinckem.
    Muzikál se s velkým úspěchem uváděl v osmdesátých letech na jevišti Hudebního divadla v Karlíně, kde byl v roce 2001 opět obnoven.

  Text v elektronické podobě a nahrávka na CD jsou k dispozici v DILIA.