MEZI PSEM A VLKEM (Entre chien et loup, 1979)
Daniel Lemahieu
Překlad: Daniela Jobertová
Obsazení: 1 muž, 1 žena
Mezi psem a vlkem je „hrou o třech větách“ – myšleno ovšem ve smyslu členění hudební partitury. Muž a žena (v textu označení pouze anonymními písmeny „M“ a „Ž“) existují v textu bez jakéhokoli věkového a prostorového určení – mohli by to být třeba starší manželé žijící osamoceně v jakémsi hospicu. Hovoří spolu podivným, archaicky lidovým jazykem, vyprávějí o svých minulostech, vztazích, vzpomínají, dohadují se. Oslovují se nevybíravými výrazy, ba nadávkami, přesto je z jejich slov cítit lidský vztah. Často se ve svých promluvách obracejí k jakémusi Pierrotovi – snad synovi. Rozprávění Muže a Ženy lze do jisté míry označit jako „čekání na Pierrota“ – jako čekání starých lidí na návrat dospělého syna, jako čekání na mizející minulost – jako oživování ztracených světů. Úvodní scénická poznámka říká: „Herci mají nabílené bysty, nalíčené obličeje, možná nosí masky, o věk postav se nestarají. Pierrot, o němž se v textu mluví, na jevišti jako fyzická postava neexistuje. Vlastně jde o melodramatickou epopej, kterou interpretují dvě burleskní postavy. Před nimi stojí jejich minulost. A tak jdou pozpátku vstříc smrti.“ Lemahieuova hra je v mnoha směrech pozoruhodná – mimo jiné je z ní cítit značná inspirace loutkovým divadlem, ožívá v ní starý, archaický jazyk našich předků, ozývají se v ní praktiky našich babiček a dědečků – především těch, kteří žili před půlstoletím na chudém severu Francie. A ve své bizarnosti skrývá tato Lemahieuova nemálo humoru.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.