PĚKNÉ VYHLÍDKY

Milena Oda

Obsazení: 1 muž, 1 žena

Sourozenci Edda a Albert žijí v jedné místnosti, s jedním jediným oknem a výhledem na kontejnery. Tento výhled je pro ně důležitý, protože na něm závisí celá jejich existence a smysl jejich existence se v něm i realizuje.  Sbírají všechny věci, které lidé k těmto kontejnerům přinesou, a ty pak hromadí u sebe doma ve své jediné místnosti. Nechodí ven, žijí jen doma, celé dny stojí či sedí před oknem, Albert se dívá dalekohledem a čekají, až se u kontejnerů objeví nový objekt. Toto vršení odpadu nazývají uměleckým dílem. Jejich cílem je, aby těmito nasbíranými věcmi naplnili celou místnost, a poté mezi těmi věcmi i zemřeli. Protože pak už stejně neví, co jiného by měli dělat. Oba unikají před tíživým světem do své fantazie a představují si, co by mohlo být, kdyby toto právě nebylo. Místo okna vidí moře, mořskou zátoku či oceán a na něm námořní lodě. Albert, jelikož má stejné jméno, se stále srovnává s Albertem Einsteinem a Edda se mu vysmívá. Celé to čekání na ty vyhozené artefakty vyplňují povídáním o své minulostí či sněním. U kontejnerů se objevuje čím dál méně nových artefaktů a ve chvíli, kdy celý týden nepřibude ani jeden, pošle Albert Eddu ven se podívat, zda se se světem něco nestalo. Když Edda odejde, vezme si zase dalekohled a najednou vidí na jednom z kontejnerů ceduli – zákaz shromaždování věcí a odpadu, tyto kontejnery se ruší. Pro Alberta je to ta nejhorší představa, zkolabuje a umírá. Když se Edda vrátí, volá, že krásný nový kontejner je nedaleko. Uvidí ho nehybného na zemi. Podívá se ven a čte ceduli. Je rovněž “k smrti vyděšena”. Ví, že tímto pro Alberta život ztratil smysl, když vidí nehybného Alberta chápe hned, že tím končí i její smysl života, který ji vždy dával bratr. Najednou cítí, že už jí zbývá jen šílenství. Text české autorky žijící v Berlíně byl v roce 2004 nominován na Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší českou a slovenskou hru.

  Text v češtině a němčině je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.