ORFEUS NEJENOM V PODSVĚTÍ
Zdeněk Kozák
Žánr: Komedie o patnácti obrazech
Obsazení: 10 mužů, 7 žen (možnost, aby postavy olympských a podsvětních bohů kumulovaně hráli představitelé bo
Abychom si opět potvrdili onu starou známou pravdu, že na světě je možné úplně všechno, staneme se hned na začátku komedie svědky dojednání krajně neobvyklé úmluvy: Mýthus se dohodne na spolupráci s Veřejným míněním! Spolu vyhledají vhodného hrdinu, hodného stát se náležitým vzorem pro budoucí pokolení, a spolu jej provedou životem tak, aby jim ten skvělý hrdina z rámce jejich skvělého mýtu ani na okamžik (alespoň před veřejností) nevybočil. Kde však takového hrdinu vzít? Los padne na Orfea – nedostižného umělce a profesora hry na lyru na Thrácké konzervatoři. Dostat však ješitného Mistra a sobeckého sukničkáře do předem dané formy ušlechtilého mýtu není vůbec snadné a Mýthus s Veřejným míněním se při tom notně zapotí. Když pak Orfeův závistivý a patolízalský kolega Aristaios nechtěně způsobí smrt Orfeovy zanedbávané manželky, přimějí Mýthus s Míněním čerstvého vdovce, aby se vydal do podsvětí a tam hrou na svůj luzný nástroj vyloudil na vládci říše mrtvých Eurydiku zpátky na svět. Stvrdí tak nejenom sílu své manželské lásky, ale i sílu svého umění. Orfeus se – zprvu nerad a doprovázen roztouženými žákyněmi – vydává na dlouhou pou?. Putuje a zraje. Zraje a poznává. Uvědomuje si a nalézá. Když po té strastiplné cestě přes Olymp (s panoptikem bohů lidských vlastností) přichází konečně do podsvětí (obdobné panoptikum), zatouží náhle po klidném a neokázalém životě bez přetvářky po boku milující Eurydiky. Žel – tu si však, dle známé báje, z podsvětí neodvede. Nalezl a znovu ztratil. Zdrcen se vrací do Thrákie, aby tu, tvář zakrytou maskou smutku, truchlil po své nenaplněné lásce. Leč jeho masku smutku si ve veřejných lázních tajně vypůjčí ženami přehlížený Aristaios a takto přestrojen, vydá se v noci za město, kde se o Orfeovu lásku chtějí utkat jeho tři žákyně. A právě tady opilé a zneuznané dívky sprovodí domnělého Mistra neš?astnou náhodou ze světa. Mýtus o velkém umělci a spořádaném manželovi, kterého roztrhaly bakchantky, rozlícené jeho neoblomnou manželskou věrností, je tak zdárně u konce. Mýthus a Veřejné mínění si mnou spokojeně ruce, mohou začít snovat mýtus o novém hrdinovi - - když tu pravý Orfeus vystupuje z úkrytu mezi jilmy a tamaryšky, odkud to vše sledoval. Odchází – poučen a pevně rozhodnut začít jinde, neznámý, žít svůj nový život v pravdě, prostotě a radosti, bez závislosti na mýtech o své velikosti a výjimečnosti, bez podřizování se hloupému vkusu všudypřítomného veřejného mínění. Nově přepracovaná verze hry z r.1987, úspěšně jevištně vyzkoušená v r.2001 4.ročníkem herectví na Konzervatoři Brno (v autorově režii), kde této rozverné komedii s myšlenkou slušela i jistá dávka studentské recese.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.