PŘÍPAD DOKTORA BENDY

Jan Kosek

Žánr: Drama ze současnosti
Obsazení: 5 mužů, 2 ženy

Spolužáci z gymnázia, úspěšný advokát Petr a rádoby spisovatel Ota se po třídním srazu před neprůbojným spolužákem Pavlem chlubí bytem, který si pronajímají, aby si tam vodili milenky. Pavel kývne na jejich nabídku, že jednou týdně byt využije. Otův otec, doc. Šulc, který je Pavlovým nadřízeným, vyhledává Petra, aby ho vytáhl z bryndy – v galerii, kde pracuje, ukradl několik vzácných obrazů. Petr slibuje, že záležitost vyřídí. Pavel si mezitím přivádí do „šmajchlkabinetu“ jeho manželku Ivanu. O její skutečné totožnosti nemá ponětí – přepjatě, tak trochu „čechovovsky“ působící Ivana si pro tyto schůzky vymýšlí, že je rozvedená. Nicméně vychází najevo, že se – jako sociální pracovnice – stará o Pavlovu matku. Když jsou v nejlepším, překvapí je Ota; Ivana prchá a Ota spolužákovi řekne pravdu. Otův otec má infarkt, a když se Ota u Petra informuje, jak je to s těmi obrazy, Petr všechno zatluče. Ota ví, že si spolužák vymýšlí a v afektu prozradí, že načapal Ivanu s Pavlem.     Druhá část hry se odehrává po deseti letech. Vojta, syn Ivany a Petra, dokončuje právnickou fakultu, Petr se má stát ústavním soudcem. Všechno působí až idylicky, dokud je nenavštíví Ota. Oznamuje Petrovi, že ví, jak se všechno tehdy seběhlo, zejména to, jak shodil vinu na Pavla, a tak se mu pomstil. Díky Petrově fintě strávil Pavel několik let za mřížemi. Ota chce po Petrovi peníze, jinak vše zveřejní ve svém časopise. Rozhovor nedopatřením vyslechne i Vojta, Ivana je vystrašená. Vojta začne pátrat na vlastní pěst, navštěvuje Pavla v útulku Armády spásy. Ivana zamíří za Otovou ženou Kateřinou; žádá, aby Ota přestal Petra vydírat. Posléze ovšem prohlédne a přestává brát prášky. Na závěr, když už se zdá, že Petrovy právnické kličky zase zvítězí, dospívá k názoru, že nenormální není ona, ale všichni ostatní a odhodlá se k „chlapskému“ řešení.     Svižně a vtipně napsaná hra s bezmála detektivní zápletkou je osobitou reflexí morálního stavu české společnosti po roce 1989. V divákovi probouzí řadu znepokojivých otázek, které v sobě možná dávno potlačil. Třeba právě proto, že se považuje za „normálního“.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.