BIFEM
Ludmila Petruševskaja
Překlad: Kateřina Sýkorová
Žánr: činohra (dialog)
Obsazení: 2 ženy, hlas z ampliónu
Hlavní a jediná postava hry BIFEM (z lat. bi – dva, dvojí; femina - žena) je žena se dvěma hlavami, která vznikla podivným experimentem v ještě podivnější výzkumné klinice. Aby mohla zachránit život své dceři, která byla po vážné nehodě využita k experimentům s lidským tělem a vědomím, nabídne matka sebe samu k novému experimentu: na svá ramena přijme dceřinu hlavu a dá jí k dispozici levou polovinu svého těla. Vzniká tak žena se dvěma hlavami, dvěma vědomími, zkušenostmi a touhami, odsouzená k soužití s „tou druhou“ v sobě.
Fantastičnost zápletky ostře kontrastuje s realistickou všedností a banálností dialogu BI (matky) a FEM (dcery), který tvoří páteř hry. Mísí se v něm hádky a výčitky pramenící ze vzájemného nepochopení a netolerance, s lítostí, láskou i sebeobětováním. Pro obě ženy je takový způsob existence nesnesitelný a touží po úniku, zároveň však v emotivně vypjatém závěru hry odmítnou jedinou možnou cestu k jeho realizaci. Prostřednictvím napětí a zvratů dialogu BI a FEM se odkrývá nejen praxe svérázné kliniky, ale také životní příběh obou žen. Na scénu se navíc dostává i řada vedlejších postav, které poznamenaly či určovaly jejich život. Hra tak nabývá na plastičnosti prozaického celku. Vedle tématiky rodinných a partnerských vztahů, lidské intimity a sexuality, generačních rozdílů a „sovětského“ modelu vzájemného soužití na minimálním prostoru má hra i silný genderový náboj a přináší svébytný pohled na problematickou roli ženy a matky v konfrontaci s mužským elementem.
Neurčitý čas a neukotvené prostředí hry s minimem reálií a rekvizit nabízejí řadu inscenačních interpretací.
Ludmila Petruševská (*1938) je předním ruským dramatikem tzv. „nové vlny“ 70. a 80. let Její hry z tohoto období, tematizující absurditu sovětské každodennosti (např. Lekce hudby,1973 či Tři dívky v modrém, 1980), si získaly pozornost v Rusku i v zahraničí a jejich současné inscenace dokazují, že dosud v ničem neztratily na aktuálnosti. Dramata Ludmily Petruševské z 90. let jsou považována za jedny z prvních a nejvýznamnějších projevů ruského dramatické postmoderny.
Hra BIFEM získala v roce 2003 na druhém ročníku prestižního festivalu současného divadla a dramatu „Novaja drama“ druhé nejdůležitější ocenění – cenu poroty za nejlepší ruský dramatický text.
Překlad vzniká v rámci Překladatelské dílny 2007 a bude k dispozici na podzim 2007.