POPIS OBRAZU (Bildbeschreibung, 1985)

Heiner Müller

Překlad: Aleš Urválek
Žánr: činohra
Obsazení: libovolné

Slavný text Heinera Müllera sestávající z jedné jediné, nekonečné věty, se řadí po bok jeho experimentálním dílům, jako je Hamlet-stroj, Pověření nebo Kvartet. Müllerova hra rezignuje na veškeré tradiční atributy dramatických textů; je to spíše prozaicko-lyrický sled asociací, které při vzpomínce na jistý obraz lavinovitě produkuje vnímající subjekt. Ten popisuje krajinu, své vjemy zpřesňuje, oddává se fantazii, jež jej přenáší k dalším detailům obrazu. Jednotlivé části obrazu se v jeho mysli prolínají a obohacují o další volně přidružené asociace. V závěru je naznačena možnost, že se vnímající subjekt stává součástí obrazu.
    Dialog postav je zde nahrazen fantazijními obrazy, lineární vývoj děje ustupuje vjemům, které se vymykají přirozeným zákonitostem prostoru a času, ale i syntaxe: mizí hranice mezi příčinou a důsledkem, počátkem a koncem, životem a smrtí, realitou a snem, skutečností a zdáním, mužem a ženou, láskou a násilím, mýtem a faktem, vnímajícím a vnímaným. Text je syntakticky nepřerušovaným tokem, takže poskytuje toliko rámcové dějové i formální vodítko, charakterizované jakožto popis krajiny, která se nachází na odvrácené straně smrti. Hra je spoutána pouze vyprázdněnou, odumřelou dramatickou strukturou, v níž dochází k explozi vzpomínky, a nabízí proto značnou inscenační volnost.    
    Autor nabízí interpretaci, že text lze „číst jako přemalovanou Alkestis, která cituje hru Nó Kumasaka, 11. zpěv Odyssey a Hitchcockovy Ptáky.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.