JANTAR (Ambar, 1986)

Hugo Hiriart

Překlad: Jiří Holub
Obsazení: asi 15 mužů, cca. 10 žen

Hned v úvodu se jantar přirovnává ke zkamenělému ohni nebo také zrůdě, která vznikla zkřížením živočišné, rostlinné a nerostné říše. Typický mexický námět míšenectví si pro svou hru zvolil filozof, dramatik a malíř Hugo Hiriart. V dobrodružné a velkorysé vizi neboli jakémsi etnologické deliriu (ve hře se mísí mezcal s indickými mnichy a africkými Pygmeji) zúročuje znalosti ze všech svých profesí a vytváří pestrobarevný fantaskní svět plný de Chiricovské optiky, Caravaggiovských výjevů nebo rokokového stylu Ludvíka XIV., kde se lidé potkávají s trpaslíky, maskami, metrovými marionetami a cvičnými zvířaty. Jak by ne, když hlavní zápletkou hry je cirkus, který se ztratil kdesi v hlubinách záhadného pralesa tajemného Bogonsoru.
    O výpravě slavného lovce tygrů George Corbetta najatého na jeho hledání vypráví Tlustý muž, který se jí jako mladý a začínající policista kdysi zúčastnil. Skupinka prožívá řadu úžasných dobrodružství a cirkus skutečně najde. Ten se ovšem nachází ve strašlivě zvráceném stavu: zvířata kdosi vycvičil k vraždění, baletky a akrobati se navzájem propichují dýkami, koně se znásilňují a šašci spolu zápasí. Tomuto zmatku vládne podivné monstrum – chlípný a chtivý kohoutek. V zápase s ním sice Corbett vítězí, ovšem nakonec podléhá velkému klamu a úskoku. Majitel cirkusu ve skutečnosti zorganizoval celou výpravu do Bogonsoru z vlastní chtivosti – nachází se zde totiž bohatá ložiska jantaru.
    Vysoce exotická a vizuální hra je vhodná jak pro činoherní, tak pro loutkové soubory a také pro publikum všeho věku.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.