HLUBOKÝ V SRDCI SMÍCH

Jiří Just

Obsazení: 6 mužů, 2 ženy

Tragikomický příběh jednoho kabaretního divadla z let 1939 – 46.
Je 9. květen 1945 a kabaretní umělci ve svém divadélku nadšeně slaví, že se dožili osvobození. Celých šest let byli jednou nohou v kriminále – ne-li něco horšího - za to, jak si na jevišti troufali. Přemysla, jejich protagonistu, to také stálo život. I když… zavinil si to vlastně sám, moc se nechával unést smíchem a potleskem publika, a když ho Němci zmáčkli... O mrtvých jen dobře, ale byl to slaboch, neunesl své kolaborantství a skočil pod auto. Radost jim trochu kalí i budoucnost: pro některé lidi, co se báli vůbec k nim do divadla vkročit, jsou prý kolaboranti!! Jen proto že hráli, dodávali lidem naději a odvahu... Bude nutné si opatřit Osvědčení o národní způsobilosti. Na příslušném úřadě ale sedí sovětský poradce, jenž viděl nanejvýš párkrát sovětskou estrádu. Osvědčení nechce vydat, dokud neporozumí, jak to s jejich kabaretem všechno bylo. A tak spolu s ním postupně odkrýváme stále méně jednoznačnou minulost...
Ještě na začátku okupace měl Přemysl partnera: s Jéňou tvořili dvojici "intelektuálních klaunů", inspirovaných V+W. Jéňa se však rozhodl odejít - připadalo mu nemožné dál pokračovat v humoru, který dělali, proti nacistům je třeba konkrétně bojovat. Nejdřív to tak nevypadá, divadélko má strhující úspěch, denně je vyprodáno. Přemysl si troufá čím dál víc a víc - až přijde předvolání na Úřad říšského protektora: buďto se změní v proříšský česko-německý kabaret Freundschaft, anebo ponesou důsledky své velezrádné činnosti. Po dlouhé debatě se soubor rozhodne pokračovat: nějak Němce už oblafnou, umí v tom chodit. Budou všelijak sabotovat, vykličkují z toho… Okamžiku pravdy se však nevyhnou. A tady Přemysl obstojí. Zatímco si odnáší důsledky svého hrdinství kdesi na Pečkárně, ostatní s kabaretem Freundschaft odjíždějí hrát do Berlína. Ukáže se, že ani Jéňův odboj neměl se skutečným odbojem nic společného. A když ani poradce není tím, za koho ho všichni měli a žádá po nich za vystavení Osvědčení poněkud riskantní protislužbu, jsme vlastně opět na začátku okupace. Kompromisy, úlitby, strach …
Nepřímo, jaksi v druhém plánu, se hra dotýká i otázky rozdílu mezi humorem, jakožto názorem, prostředkem ke sdělení - a humorem, který si neklade za cíl nic, než pobavit.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.