PROMIŇ, ARNOLDE…
Jiří Just
Obsazení: 1 žena
Sboristka v důchodovém věku si přináší domů urnu svého manžela Arnolda. Teprve teď si s ním může v klidu o všem popovídat, teprve teď bude mít u ní život jako v peříčku… Zaživa to bylo trochu jiné.
A tak se před námi odvíjí jeden tragikomický život ženy, prožitý celý u divadla v druho, či třetiřadé roli, jímž za ta léta načichla natolik, že se sama má za zneuznanou umělkyni. Tragický v tom, že jde o život zmarněný neodpovídajícími ambicemi, komický pak v tom, jak příčinu vidí vždy naprosto jasně mimo sebe: doba, bývalý režim, egoismus režisérů, "typicky česká" závist intrikujících kolegyň a celého prostředí, rodina, manžel, děti. Sama se totiž za všech okolností vidí jako ta nejtalentovanější, nejčestnější, neodvážnější, nejpřímější a do krajnosti obětavá.
Přesto by v jejích čím dál tím zjevněji nesmyslných a směšných řečech mělo být i něco stále více dojemnějšího: láska k divadlu je nefalšovaná, osamělost krutá, zmarněnost nepředstíraná, stejně jako strach ze smrti, která ji už "pravidelně navštěvuje", opravdový.
Kdo z nás si může sám před sebou zcela upřímně říct, že jeho život byl beze zbytku naplněn? Nebýt oněch pohádek o sobě, bůhví, jestli by naše sboristka Plešingrová, měla vůbec proč žít…
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.