TEKTONIKA CITŮ (La Tectonique des sentiments, 2008)

Eric-Emmanuel Schmitt

Překlad: Michal Lázňovský
Žánr: komedie
Obsazení: 1 muž, 4 ženy

Schmittova nejnovější hra Tektonika citů je přímým pokračováním tradice francouzské komedie mravů, jak ji ve vrcholné podobě reprezentují Marivaux nebo Musset. Láska, jako nejvyšší lidský cit, je tu podrobena zkoumání z dnešního úhlu pohledu, v mnohém ovšem nadčasového.

    Hlavními postavami jsou Diana a Richard. Oba jsou lidé z „lepší“ pařížské společnosti, kteří už za sebou mají jistou životní zkušenost. Ona je zkušená ministerská pracovnice (to ve Francii něco znamená!), věnující se otázce ženských práv; on je úspěšný podnikatel, který se Dianu po léta pokoušel získat. Když se mu to konečně podařilo (Diana je rozvedená), nastala idyla. Jen svatbu Diana tvrdošíjně odmítá. Tak je zastihujeme na začátku hry. Vzápětí ale přichází dobrá rada Dianiny matky: vyzkoušej jeho city!
    Diana naneštěstí poslechne a jak se dá očekávat, v tu chvíli se vše zhatí. Ba co víc, nastane obrat o 180 stupňů. Jako by se otevřela třináctá komnata, jako by se láska mávnutím proutku proměnila v cosi, co se podobá nenávisti. Oba někdejší milenci hrají rafinované hry, ve kterých není vždy zcela jasné, jestli jim jde o to, druhého získat, nebo ho zničit. Nicméně pouto mezi nimi trvá až do samého konce... a možná i po něm. Hra nabízí skvělé herecké příležitosti pro jednoho pohledného muže středního věku a čtyři ženy: krásku v nejlepších letech (Diana), její starou matku (vtipná glosátorka, tajně milující Richarda), a dvě pařížské prostitutky (rumunského původu), z nichž ta mladší a půvabnější se stává Richardovou milenkou, zatímco ta starší a více „od huby“ hraje roli její ctnostné matky.
    Jde o komedii, která si zahrává s velmi vážnými věcmi.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.