CIZÍ ŽENA

Lenka Procházková

Obsazení: 3 muži, 1 žena, vedlejší mužské role, ženský hlas

     Hra o síle strachu a osvobozování se z něj. Téma hry bylo inspirováno (možná nepravdivou) historkou o tom, jak na Stalinův příkaz byla zatčena manželka jednoho z jeho spolupracovníků a když si nešťastný muž nesměle postěžoval, že mu žena chybí, přišla s ním (opět na příkaz) žít jiná. Nakonec mezi nimi vznikl vztah.
     Děj hry „Cizí žena“ začíná ve chvíli, kdy se Muž vrátí domů a zjistí, že místo manželky, která v průběhu slavnostního večera u Nadátora zmizela, ho v bytě čeká neznámá Žena v manželčiných šatech. Zlověstnost výměny sílí zjištěním, že ta „nová“ k němu byla přivezena policií přímo z vězení. Odlišnost osudů i charakterů obou protagonistů je od počátku zřejmá, a proto i jejich sbližování probíhá pomalu a škobrtavě. Zatímco Žena (i když je asi o deset či více let mladší) působí jako silný a čestný člověk, Muž svou sílu k rozhodnutí (podat demisi z funkce a zůstat mimo politickou mašinérii totality) získává teprve ženiným vlivem. Jeho počáteční slabost a dokonce zbabělost působí takřka neuvěřitelně, ale v průběhu děje, když se objeví další postava - Petr, se stává pochopitelnější. Petr je vrstevníkem Muže a v hierarchii moci je nad ním. Jeho postava je téměř stylizovaná do čirého zla. Ovšem zla s inteligencí. Petr je skutečným „pekelníkem“, kdežto Muž (nazíráno divákem zpětně) v tom srovnání vypadá téměř jako naivní trouba. Zatímco Žena se vyvíjí „pouze“ citově, Mužův posun od slabocha k někomu, kdo už prozřel a je schopen samostatného jednání, je jakýmsi opožděným vývojem k dospělosti. I nepřítomná Manželka (zastoupená portrétem na zdi) se pomocí dialogů o ní vyvíjí, respektive její charakter se zpřesňuje, což vrcholí v předposledním obraze.
     Jazyk Muže a Ženy působí spisovně, což evokuje dojem jejich vzdělanosti, výchovy a vztahu ke knihám. Petr mluví přisprostle, což může být póza, ovšem póza, která už s ním srostla. Nadátor, o kterém se pouze mluví, je symbolem totalitního vládce. Snad někdejšího vůdce s přirozenou autoritou, který už ale uvízl ve své funkci a místo někdejších kamarádů má kolem jen ustrašené dvořany. Hra není ze současnosti. Může být z minulosti, případně i z budoucnosti. Neměla by tedy přímo evokovat naše domácí prostředí.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.