JAK ULOVIT KNÍŽETE

Jiří M. Šimek

Obsazení: 4 muži, 7 žen

Komedie Jak ulovit knížete vychází z povídky F. M. Dostojevského „Strýčkův sen“ (překlad z r. 1926 Josef Bečka). Marja Moskalevová schovává svého nepříliš chytrého a ušlápnutého muže Afanasije na venkově. Jejím největším přáním je provdat co nejlépe krásnou dceru Zinu. Zpočátku se hodí mladý Mozgljakov. Když ale přiveze do města svého vzdáleného strýce, zmateného a zprotézovaného staříka knížete Kostynina, vidí Marja jako nejvhodnějšího ženicha jeho. Její snaha je proti mysli Zině, která nechce být nástrojem matčiných intrik. O vše se velmi zajímají místní drbny: stále opilá choť plukovníka Sofia Farpuchinová, choť vládního rady Anna Antipovová, choť gubernského rady Natalja Sudovová a choť soudního rady Felisata Petrovová. Na jevišti se ještě objevuje Marjina neteř Nastasja, která v rodině zastává roli spíše služebnou než příbuzenskou. Marje se podaří zmanipulovat starého knížete tak, že chce požádat o Zininu ruku. K tomu účelu je z venkova povolán Afanasij, jehož úkolem je tvořit stafáž při zasnoubení. Zhrzený Mozgljakov, který vidí, že mu uniká nevěsta, se snaží nejprve dohodit knížete Nastasje a nakonec, když už kníže požádá o Zininu ruku, vysvětlí mu, že jeho zasnoubení se Zinou byl vlastně jenom sen a nikoliv skutečnost a Marja, která se chtěla pochlubit před městskými drbnami má z nepodařených zásnub ostudu, zvláště po poctivém vystoupení Ziny, jež odhalí veřejně její intriky, ale bere vinu za ně na sebe. Ani Mozgljakov se už zasnoubení se Zinou nedočká. Starý kníže odjíždí na svůj statek, kde umírá, před smrtí však v poslední vůli ještě Zinu, kterou si opravdu zamiloval, adoptuje a odkáže jí všechen majetek. Tuto zprávu přináší jeho synovec, fešácký kníže Ščepilov. Marja ihned rozhodí sítě kolem něj, zvláště když vidí, že se mu skutečně Zina líbí. Všichni pak odjíždějí do Petrohradu a my cítíme, že se Marjina touha po tom, aby se Zina dobře provdala, asi splní.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.