TANEČNÍK

Lenka Lagronová

Obsazení: 1 muž, 1 žena

   Snové drama Lenky Lagronové zobrazuje vztah mezi dvěma lidmi, mužem a ženou a jejich silnou touhu se k sobě navzájem přiblížit, poznat se a v tom druhém se ukrýt před velikostí a nedozírností vesmíru.
   Všichni jsme poutníci, stejně jako Jan a Marie, kteří chodí po lese a když se setmí, zabydlují se v chatrči, kde si chtějí odpočinout a nabrat sil. Jakmile ale nastane ráno, znovu berou své rance a pokračují ve své cestě životem. To, co mají v rancích je zcela nepodstatné, důležité je, koho na své cestě potkávají a jakým způsobem k druhému promlouvají. Cesta je rozrytá a rozdrásala nám šlapky, stejně jako Janovi a Marii. Je teď na nich, jak si svou bolest z této cesty ponesou, zda-li Marie nechá svou ránu zhojit v Janových dlaních, v jeho zakrvácených dlaních, ve kterých zpívá Bůh, nebo uteče zpět do lesů a rozplyne se ve stromech. Je na Janovi, jestli se svým Bohem v dlaních dotkne Mariiných ran, jestli i on své dlaně otevře a nechá do nich vklouznout bolest Mariinu.
   Lenka Lagronová staví velký obraz lidské osamělosti, otevřeně píše o strachu člověka, zmítajícího se v absurdnosti velikého světa, otevřít se tomuto nekonečnu, otevřít se lásce, a tak svým způsobem povýšit své rány na nohou z drsné země, povýšit je tak, aby je mohl Bůh svou hladkou dlaní ošetřit a ránu zacelit.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.