MARKÝZA
Lenka Lagronová
Obsazení: 1 muž, 1 žena
Dramatička Lenka Lagronová se ve svém krátkém dramatu snaží, pomocí vrstvení působivých obrazů a ,,expresivního“ básnicky bohatého jazyka, zachytit bolesti lidské osamělosti a hysterickou touhu po přítomnosti toho druhého, který nás ochrání před námi samotnými. Drama nemá děj v tom klasickém slova smyslu, jedná se spíš o snový obraz života jedné ženy, žijící uvězněné ve svém malém prázdném bytě nebo-li místnosti, která spíš připomíná celu, než-li prostor k životu. Tohle prázdné místo, které ženu obklopuje, je postupně vyplňováno jejími sny a touhami, jejím zoufalým křikem po někom, kdo ji z osamělosti vysvobodí, po někom, kdo věž falešných iluzí a nadějí jednou ranou zboří a rozmetá.
Na stěně prázdné místnosti visí pohled adresovaný ženě. Tenhle malý obrázek, výřez cizího života, cizí země, cizího místa, visí na tenkých nitích nad propastí jejího vesmíru, stejně jako ona samotná balancuje na provazu svého bytí, toužíce vymanit se ze strachu z té nekonečné hloubky pod ní. Žena hystericky hledá oporu, šmátrá rukama ve tmě a zoufale nahmatává cáry vzduchu, místo ubezpečení, že někde pod ní visí záchranná síť, která lidi chrání před totálním rozplynutím se sám v sobě. Žena touží po návratu do Babylónu, jakožto místa, které symbolizuje víru v nový život, lepší život. Aby takový život mohl nastat, musí nejen ona, ale každý z nás rozbořit tu vlastní soukromou babylónskou věž, clonící nám výhled hloub a dále nad náš soukromý horizont. Lidské touhy a sny, zapletené v konečcích našich zcuchaných vlasů někdo jednou rozčeše a vytvoří tak pěšinku, po kterém budeme moci směřovat, svobodně dýchajíc, k našemu vytouženému cíli.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.