ANDĚLÉ VŠEDNÍHO DNE
Michal Viewegh
Obsazení: 6 mužů, 5 žen
Nedávno ovdovělá mladá lékařka Ester, manželskou rutinou znavený učitel autoškoly Karel a „životem podvedený“ Zdeněk. To jsou hlavní postavy jevištní adaptace prózy v současnosti nejčtenějšího a nejvíce překládaného českého spisovatele Michala Viewegha, jejichž osudy se v závěru překvapivě propojí v jeden příběh. Zmínění „hrdinové“ a jejich blízcí jsou na každém kroku doprovázeni a sledováni zvláštní nadpozemskou čtveřicí – poněkud netradičními anděly Jofanielem, Hachamelem, Nith-Haiahem a Ilmuth, kteří jsou i průvodci této „svižné story o lidech, andělích a umírání“, jak ji nazval sám autor. Michal Viewegh je populární tvůrce mnoha bestsellerů, podle jeho knih bylo natočeno několik filmů. Jeho dílo je přitažlivé zejména tím, jak výstižně, často s humorem a lehkým nadhledem postihuje naši realitu, jak poutavě umí líčit vztahy a „všední dny“. Je výtečným pozorovatelem. Jeho příběhy jsou zábavné a srozumitelné, v postavách jeho hrdinů se často „najdeme“. To vše platí i o Andělích všedního dne. Viewegh se nebojí otevřeně hovořit o choulostivých a intimních tématech, včetně sexu. V tomto díle se zabývá mj. i otázkou víry, ústředním motivem je smrt a umírání. Navzdory tomu, že protagonisty příběhu spojuje tak či onak toto smutné téma, není třeba propadat pocitu beznaděje. Naopak, Andělé všedního dne přinášejí mnoho očistné energie. Stačí si uvědomit, že „štěstí je čas“ - jak to říká jedna z hlavních postav. Nikdo z nás neví, kolik dnů má vyměřeno, je tedy škoda zapomínat na lásku a laskavost. Dramatizaci novely Michala Viewegha vytvořil Dodo Gombár pro Městské divadlo Zlín, kde měla světovou premiéru v prosinci 2008.
Specifická forma Gombárovy dramatizace spočívá v omezení dialogů na minimum, zdůrazňuje vnitřní promluvy a téměř schimmelpfennigovské vnější popisy děje. Výsledkem oněch samomluv či zpovědí však není nějaký brechtovský odstup, naopak – koncentrací na jedinou postavu se dosahuje účinu, jaký by se použitím »standardní« konverzace zřejmě nedostavil. Metoda má nadto i symbolický význam: niterné monology postav na trvale zaplněném jevišti ukazují na neschopnost vzájemné komunikace, z níž pramení neporozumění a bezradnost ve zlomových chvílích života. Tehdy přichází čas oněch zvláštních bytostí, vyslanců »dobra, jehož síly jsou omezené«. Ač jsou zváni anděly a nadáni nadpřirozenými schopnostmi, je jejich chování a uvažování velmi lidské – včetně pochyb o smyslu drobných laskavostí, jež poskytují lidem před smrtí a jež se začasté minou účinkem. (Marcel Sladkowski, DN)
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.